"Rozbil jsem mu hlavu šutrem a od té doby se tak nějak známe" (VENCA DG)

P389

Středa v 21:41 | TlusŤjoch |  Poklesslosti
.
.
.
Technická data:
.
Foto: Praha - Lhotka, jaro 2017, protisvětlo, výře.
Sup: Mr. Chožrout.
Rock-and-Roll: (Räk'n roll') n. first so used (1951) by Alan Freed, Cleveland disc jockey, taken from the song "My Baby Rocks Me with a Steady Roll".
My Baby Rocks Me with a Steady Roll: .
.
Alternativní foto:
.
Fpto: Praha - Lhotka, léto 2017.
.
.
.
TlusŤjochovy kurzy uwologické:
.
.
Foto: Roudnice nad Labem, květen 2017.
.
.
.
SpQ - Kronika 1901:
.
.
.
.
TlusŤjochovy rébusy:
.
.
Nápověda: Viz verše.
.
.
.
Odměna všem úspešným luštitelům minulého rébusu:
.
.
.
.
Plénootázky a plénoúkoly:
.
1) Co víte o vodních projektech?
2) Při jaké příležitosti nosí Cyberštamgast šál? Jaký je vztah Cyberštamgasta k R'n'R? A váš? Diskutujte.
3) Řešte rébus.
.
.
.
Podpultoffky a jiná korumpovadla:
.
P.T ctihodná obec čtenářská nechť ve své dobrodušnosti rozhodnouti ráčí, zda vyjeveni býti mají A) Střelci z minula či B) Kometa přichází III.
TlusŤjochůf dekret trojhlasný pro tento článek jest udělen JV KR (NnŽV).
.
.
Pro Fredyho:
.
"Šál! Ten šál je kašmírový!" zvolal tajný rada Vandlíček v hostinci U Váhy, vida, co má starý Piatníček na krku.
.
.
.
Bonus:
.
.
(Z TlusŤjochovy sbírky starých pohlednic).
.
.
.
Dodatečné otázky a úkoly:
.
A) Je v palírně bezpečně? Došlo s příchodem komety k poklesu cen?
B) Označte nejlépe ukotveného člověka.
C) Napište reklamní slogan na "Poslední útěchu" - viz vývěska " Letzer Trost".
.
 

P388

Sobota v 17:58 | TlusŤjoch |  Poklesslosti
.
.
.
Foto: Tábor, červenec 2017, výřez.
E-kopie: Elektronická kopie (průklep).
U Šílené trávy: Původně mělo být U Šílené krávy; ani jeden z hostinců neexistuje.
Modifikace Mika Nellida (MMN): U Zhulené krávy.
Režná: Pálenka ze žita.
Ječná: Ulice v Praze (bývávala kdysi často rozkopaná, neboť komunisti věřili, že Lenin je v Ječný).
.
.
.
TlusŤjochovy kurzy uwologické:
.
.
Foto: Praha, poblíž Staromáku, červenec 2017.
.
.
.
TlusŤjochovy domalovánky - dokresli svého (ne)oblíbeného politika nebo čerta:
.
.
Foto: Tábor, červenec 2017.
.
.
.
TlusŤjochův hádankářský koutek aneb za co mne Jago zahluší:
.
.
Dva obrázky jsem stáhl z inertnetu, jeden je vyskenován z časopisu Vydrovy besedy 1913.
Oznámení pro členy KLTP (=Klub luštitelů TlusŤjochových pixliček): Přes léto moc křížovky nebudou, neboť moje kocůrióza se vedry prohloubila.
.
.
.
SpQ - Kronika 1901:
.
.
.
.
Plénootázky a plénoúkoly:
.
1) Jaké by měl Cyberštamgast připomínky k lihové předloze?
2) Politika nebo čerta? Proč?
3) Řešte rébus.
.
.
.
Bonusy & podpultoffky:
.
Ctihodná obec čtenářská nechť ve své dobrodušnosti rozhodnouti ráčí, zda vyjeveni býti mají A) Střelci Frankfurtští či B) Jedlík.
TlusŤjochůff dekret trojhlasný pro tento článek udělen jest Lojzovi z LJcafé, páč už tu dlouho nebyl.
.
.
.
Pro Fredyho:
.
"Nešiřte tu poplašné zprávy, o lihové předloze nevíte zhola nic," rozkřičel se na intelektuála Třebenského tajný rada Vandlíček v hostinci U Váhy.
.
.
.
Bonus:
.
.
(Z TlusŤjochovy sbírky starých pohlednic).
.
.
.
Dodatečné otázky a úkoly:
.
A) Co je v holbě na stole?
B) Které pochoutce dá jedlík přednost? Odůvodněte.
C) Pro němčináře - co znamená "ma´s" ?
.
.
.
Řešení rébusu:
.
TAMBOR CIHLA DÍTĚ - Tam borci hladí tě. Takže je to hlava.
.
.

Pr97

11. července 2017 v 22:31 | TlusŤjoch |  ProJEKty
.
Hodnocení se zpozdilo: Takže vymeteno bez hodnocení.
.
.
.
TlusŤjoch: Dva batůžky aneb děsuplný příběh inženýra Smýkoně.
.
Firemní mikrobus se skřípěním zaparkoval na nevelkém parkovišťátku.
"Konečná, všichni ven," zahlásil řidič úlevně a prokřupal si prsty.
"Můj ty Tondo kolenatej, kam jsem se to přihlásil," povzdechl si v duchu inženýr Smýkoň, křestním jménem Jan, když před sebou spatřil prosklené železobetonové monstrum ve tvaru obrovského vigvamu, které se nešetrně zařezávalo do brdského hvozdu.
"Vítejte v našem experimentálním studiu," zahlaholil rozšafně prošedivělý stařík ve výstředním fialovém sáčku a popošel k vystoupivším.
"Jsem doktor Krúžik s čárkou nad ů. Pojďte, prosím, dál," zadrmolil rádoby vtipnou představovací frází a gestem ruky je pobízel, aby se neostýchali a směle vstoupili. "Toto není team building, ba právě naopak. Od teď nebudete Hadrba Ondřej, Füllök Imrich, Šibřinová Helena, Osmitz Esmeralda či Smýkoň Jan, ale bojovníci, kteří hledají sebe sama. Moje asistentka, slečna Šťastná vás seznámí s detaily."
"Kočka," ocenil svůdné tvary asistentčiny druhý náměstek Hadrba a nakroutil si knírek v očekávání věcí příštích.
"Po tři noci a po tři dny tu budete spolu," zašvitořila slečna Šťastná. "Tyto dveře z tvrzeného olovnatého skla," ukázala ku vchodu, "se teď zavřou." Servomotorek tichounce zavrněl a veřeje se natěsno zaklaply.
"O stravu se vám postará náš kuchař, pan Sázavský."
"Ferdinand," zaburácelo to za jejími zády. Sto dvacet kilo živé váhy v zástěře se teatrálně uklonilo a nabídlo frekventantům mísu jednohubek se sušeným masem.
"Po tři dny a po dvě noci tu budete bez spojení," zopakovala lepá asistentka, jedva se frekventanti zakousli do nabízené krmě. "Žádný signál tu není, žádný internet, žádná pojítka s okolním světem. Za čtyřiačtyřicet hodin se rozhodne, kdo z vás se stane sekčním radou a východ se otevře a první vyjde vítěz s certifikátem našeho ústavu, s certifikátem, který uznávají v sedmdesáti sedmi zemích po celém světě, včetně Júesej a Číny…"
"Sype to ze sebe jako z rukávu." pousmál se Smýkoň Jan, zaměstnanecké číslo CZ0256 a jal se studovat interiér. Zevnitř vypadala budova ještě větší, ale už ne tak nehostinně. Za vstupní halou, vkusně oddělený živými ploty, rozkládal se volný prostor porostlý travou.
"Ano, opravdová prérie, Jene," pravil s pýchou v hlase doktor Krúžik, vida kam se inženýr Smýkoň zahleděl. "Nuž, pojďme; každý tu máte své týpí, můžete se si ho během kofíbrejků pomalovat svými symboly, barvy vám na požádání dodá moje asistentka."
"A támhle… je co?" otázala se zajíkavě vedoucí odborná referentka Šibřinová, ukazujíc lehce se třesoucím prstem na podivnou konstrukci z kůlů.
"To je pověstný šaman Tři Líce od Ghost river, získali jsme jeho mumii ve slevě, když Britské muzeum rozprodávalo svůj depozitář v dobách krize; byl to vskutku výjimečný muž, neváhal otrávit slabošského náčelníka a do čela kmene dosadit svého bratra, bylť v bylinkách dobrý," rozpovídal se nadšeně doktor Krúžik majitel a šéf experimentálního studia. "Ale vy musíte být ještě lepší a vynalézavější, jen opravdový bojovník je hoden získat pozici sekčního rady. A jsem to já, kdo to posoudí, já, doktor Krúžik, mediciman nových časů," řečnil stařík dále, rozkládaje rukama na všechny strany. "Takže se snažte, přes noc si dáte indiánské jméno, které bude vystihovat váš charakter, duševní schopnosti a sílu mysli."
"Tak to ty bys byl Medovej Jazyk," zamumlal si pro sebe potichounku Smýkoň Jan.
"Večeře nebude?" hodila technický dotaz Helena Šibřinová. Sama sice držela skoro celý rok dietu a moc nejedla, ale chtěla se tak trochu zviditelnit.
"Nejlépe se rozjímá na lačný žaludek," odpálkoval ji Krúžik netrpělivě a pokynul své asistence. Ta, vykročivši k přítomným s táckem panáků, pravila strojeně:
"Tady je šláftruňk a běžte brzy na kutě. Nechť je vám velký Manitou nakloněn. Dumejte, rozjímejte, sněte. Je to v zájmu vašeho kariérního postupu."
"Indiáni přece nepili ohnivou vodu," namítl první náměstek Füllök, domnívaje se, že se v nabídce skrývá nějaký úskok.
"Bojí se, že kdyby sedl na lep, mohl by přijít o body, pablb," pomyslel si Smýkoň.
Shovívavý úsměv slečny Šťastné ujistil frekventanty, že o léčku nejde; tak to tedy do sebe kopli. Sličná asistentka jim ještě rozdala plánky objektu. Záchodky, kuchyň, sprchy a správní jednotka byly přilepeny k obrvigvamu na vnější straně, křížem proti sobě; částečně zapuštěny pod zem, ohniště a totem byly označeny patřičnými symboly.
První se do svého týpí odebral snaživý druhý náměstek Hadrba. Flegmatický Honza Smýkoň šel poslední, měl chuť na cigáro, ale tady se asi kouřit nesmělo. Otráveně sebou hodil na lůžko z jakýchsi travin, ruce si dal za hlavu a nepřítomně čučel do vrcholu svého obydlí.
Ze skrytého reproduktoru se ozvaly šelestivé zvuky šamanského chrastítka doprovázeného bubínkem.
"Prý jsou v tom chřestýší ocásky," rotovaly Smýkoňovi v šedé kůře mozkové útržky znalostí získané četbou mayovek. V hlavě mu po chvíli začalo hučet, před očima povstala mu rudá mha.
"Jasně, ten zatracenej, starej, užvaněnej dědek s medovým jazykem nám do toho drinku namíchal dávku peyotlu." Zaměstnanecké číslo CZ0256 se malátně otočilo na bok a snažilo se plnit zadaný úkol.
"Jméno," vířilo Smýkoňovi v mozku zmateně. "Jak jen se jmenoval ten domovníkovic spratek, co mi ukradl batůžek? Hnal jsem ho tenkrát uličkami k řece a spílal mu do hovad, paznehtů a pazgřivců, jak jsem to slyšel od dědy v řeznictví, když káral učedníky".
To žbluňknutí a ten tlumený výkřik si bude pamatovat do smrti. Tělo toho spratka vydala řeka za dva dny. Batůžek se nenalezl nikdy. Toho batůžku mu bylo líto víc. Svěřil se s tím ale jenom babičce a ta dobrá žena klepla dva králíky z chovu a z jejich kožek spíchla mu tlumok jiný. Voněl senem a prazvláštním živočišným pachem. Vzpomínka na ten odér působila naň jako narkotikum a onedlouho nacházel se inženýr Smýkoň v náručí Morfeově.

*****

Úderem deváté hodiny ráno asistentka Šťastná přesně podle stanoveného plánu budila frekventanty, hopkajíc jako zajíček od týpí k týpí.
"Porada je za deset minut u totemu," šveholila mile.
"Nuže, jaká jste si zvolili jména?" tázal se Dr. Krúžik hnedle, jak se rozsadili kolem kultovního kůlu. "Kdo chce začít?"
"Chundelatý Grizly," představil se překotně Füllök a bouchnul se do kosmaté hrudi, doufaje, že to zapůsobí mužně, přemužně.
"Tažný Kůň…, neutahatelný." snažil se ho rychle trumfnout druhý náměstek Hadrba.
"Posloucháš Ťulíky?[1]" neodpustil si glosu Smýkoň.
"Jsem Kukuřičný Klas," odhalila hrdě své jméno vedoucí odborná referentka Šibřinová. "Neboť kukurůza jest rostlina nezdolná a užitečná!"
"Výborně, výborně, výborně," rozplýval se doktor Krúžik.
"Mně říkejte Jarní Laštovice, jsem svěží jako vánek, který ohlašuje konec zimy," rozzářila se Esmeralda Osmitz, když na ni přišla řada.
"Excelent, excelent, excelent," pokračoval ve svých chvalozpěvech doktor Krúžik.
"Dva Batůžky," pravil pevně inženýr Smýkoň, rozhlížeje se sveřepě kolem, jsa připraven čelit posměšku všech.
A vskutku, všichni včetně slovutného doktora filosofie a psychologie se dali do smíchu.
"Do hurónského smíchu," pomyslil si Smýkoň.
Asistentka Šťastná si něco zuřivě zapisovala do svého notýsku vázaného v pravé bizoní kůži. Koutky úst jí pocukávaly, jak se snažila krotit svůj řehot.
"No jasně, co taky lze čekat od ajťáka," vyrážela ze sebe Esmeralda hihňavě. "Obzvlášť takového, co experimentoval s emočním ovládáním počítačů via hnutí mysli."
"A já su Tři Lžíce," zapitvořil se ironicky Sázavský, který na servírovacím stolku přivezl jakési quasi lívance neurčité barvy a nějakou zavařeninu pachu nevábného. Inženýr Smýkoň, na oko lhostejně, sáhl po jedné z placek a rozvážným žvýkáním zakrývaje své rozrušení, zadumal se. Vlastně ani nechtěl být sekčním radou. Do toho ho nahecovali kolegové.
"Přece nedopustíš, aby to dostal ten bonzák Hadrba," říkali. Zaměstnanecké číslo CZ0256 se zlostilo samo na sebe, na kolegy - hecíře, na doktora Krúžika, na Štastnou a i na spolufrekventanty. Než Smýkoň dojedl, smích utichl a asistentka Šťastná jim rozdala na krajích opálené Á čtyřkové papíry a obyčejné tužky:
"Teď na tyto papíry zaznamenejte slabiny svých soků, slabiny a jejich negativní vlastnosti. A také zevrubně popište, jak byste se svými rivaly zametli. Toť váš dopolední úkol. Pak můžete odpočívat až do tří, kdy bude pozdní oběd u táborového ohně."
Smýkoň Jan zalezl do týpí ihned, co jim lepá asistentka se svým šéfem zmizela z očí. A vztekle házel na papír špínu na své protivníky. Odporný, udavačský text prokládal praktikami inkvizitorů tak, jak je znal z kultovní knihy "Kladivo na čarodějnice". Žilka na spánku mu pulzovala jako medúza na útěku. Z repráčku se zase ozvalo to protivné šamanské chrastítko, zprvu tichounce, po chvíli intenzita stoupala; ten zvuk zarýval se mu do hlavy jako zobák strakapouda bělohřbetého do kmene nemocného stromu. Popsav v transu čtvrtý papír, strhl z těla propocenou košili a omotav si ji kol hlavy, padl na lože jak kytka do hrobu. Jeho rozbouřená mysl se zklidnila a spánek, z počátku konejšivý, unášel ho mimo realitu menežerských pletich a úskoků. Sen jako tichošlápek přikradl se vzápětí.
Ing. Smýkoň viděl sám sebe sedět v kanoi z borové kůry, podobné té, co mu jako dítěti vyřezal děda vykosťovacím nožem. Plavil se na jezeře, které nemělo začátku ni konce, sám, samotinký. Paprsky zapadajícího slunce barvily hladkou hladinu do zlatova a pozvolna zahušťovaly vodu tak, jak pektin marmeládu, kterou v létě pravidelně vařívala z lesních jahod jeho babička. Nosíval si ji pak do školy ve svém batůžku ke svačině, neboť byl jako dítě neduživý. Ticho, voda a nebe vrůstaly do sebe, zlato měnilo se v nach. Ticho, voda a nebe drtily křehké plavidlo ze všech stran a s ním i inženýra Smýkoně…
Ten tlak na prsou ho probudil. Rozespale zašátral nejistě dlaněmi po hrudníku a nahmatal plátěný tlumok.
"Do prkenný vohrady, to je přece ten můj utopený batůžek."
Puch vycházející z tlumoku mu něco připomínal, ten pach znal… Jistě, brigáda v drůbežárně v Libuši, nasládlá pachuť krve kuchaných kuřat, štiplavé závany močoviny, pot učnic s neholeným podpažím...
Váhavě šáhl po přezce, chystaje se batůžek otevřít, ale uši drásající řev mu zarazil ruku. Hlas patřil Esmeraldě Osmitz a vycházel ze sprch. Smýkoň hodil batůžek na zem a vyrazil k umývárně.
Odborná referentka Šibřinová hryzla kapesníček a oční stíny rozmazané pláčem stékaly jí po tváři. Mlčky mu uvolnila místo ve dveřích.
"Srdce, někdo mu vyrval srdce," zavzlykala mu v ústrety Jarní Vlaštovice, marketinková specialistka.
"Vypadá spíš jako Zmoklá Slepice," zavtipkoval v duchu poněkud nevhodně Ing. Smýkoň na její účet. "Feministky z oddělení pro rovnou příležitost, ty by mne hnaly, kdyby mi do lebky viděly," uvědomil si vzápětí zahanbeně a raději stočil pohled směrem k oběti.
Tělo prvního náměstka Füllöka leželo v pravém rohu umývárny v tratolišti krve. Z rozmašírované hrudního koše - rozježena do všech stran - trčela polámaná žebra. Kůže z lebky byla stržena. Druhý náměstek Hadrba Ondřej klokotavě zvracel do odtokového kanálku; zbytky nestráveného jídla strašidelně bubnovaly o mřížku, jinak v umývárně panovalo dusivé, tíživé ticho. Nehlučně jako bezmotorový kluzák dorazil i Dr. Krúžik následován svojí atraktivní asistentkou.
"Co to…"
"Je to uděláno sekerou," řekl Smýkoň, přemáhaje knedlík v hrdle.
"Tomahawkem," jal se oponovat šéf experimentálního studia.
"Zavolejte policii, na co čekáte, člověče!?" rozkřičela se Šibřinová.
"Není tu signál, musím k sobě do ofisu, tam je pevná linka," zadrmolily bledé rty Dr. Krúžika.
Otočiv se na patě, vyběhl stařík z kuchyně, hodiv ještě přes rameno otřepanou frázi:
"Ničeho se nedotýkejte."
"Indiáni prý jedí srdce svých nepřátel, síla mrtvého posílí ducha vítěze," mumlal si Smýkoň pro sebe a přemítal, je-li v jeho batůžku opravdu to, co si myslí.
Hadrba se zvedl z podřepu a začal si horlivě sprchovat hlavu studenou vodou.
"Kde je ten zatracenej dědek? Co mu tak dlouho trvá, jdu za ním, já tady nebudu," rozhodla se Esmeralda Osmitz. Nemotorně se otočila na podklesávajících kolenou a chystala se vyjít z umývárny. Honza Smýkoň ji gentlemansky podepřel, řka:"Doprovodím vás." Hadrba, utřev se do půl tuctu papírových ručníků, následoval je, pátravě se rozhlížeje na všechny strany. Asistentka Šťastná capkala v závěsu za nimi, zatímco vedoucí odborná referentka Šibřinová držela nedobrovolnou stráž u mrtvého, neboť ji obestřely mdloby.
Aby se jeden dostal do ofisu Dra Krúžika, nutno mu bylo vystoupati vzhůru po točitých schodech; praktický vědec chtěl mít shůry přehled o všem, co se na prérii šustne.
Smýkoň směle pootevřel dveře a opatrně postoupil do místnosti. Byla prázdná, po Dru Krúžikovi ani památky. Leč překocená židle svědčila o zápasu. A starobylý telefon na pracovním stole byl roztřískán na cimpr campr. Ing. Smýkoň se sehnul a sebral z koberce ptačí pírko.
"Soví," konstatoval. "Pokud Apač slyšel sovu, blížila se smrt." dodal cynicky. A současně si uvědomil, že stejné pírko bylo přilepeno na zkrvaveném torzu hrudního koše nebožtíka Füllöka. Obhlédl ještě jednou celou místnost, otevřel skříně, ale z polic naň vždy vykoukly pouze řady šanonů.
"Nikde nic," konstatoval a přešed k oknu, vykoukl ven. To, co spatřil, ho zneklidnilo.
"Za mnou!" zavelel zupácky a řítil se jako hladový kojot do prérie k pohřebnímu místu, kde mělo spočívat balzamované tělo Tří Lící. Na márách však ležel zohavený korpus Dra Krúžika. Kol skalpované lebky kroužily blíže neurčené hmyzí roje a tři masařky již dokonce hodovaly. Mužova čelist byla vykloubena, brada šla směšně šejdrem a v ústech chyběl jazyk. Půlka tohoto orgánu, pomazána medem, byla připíchnuta šípem na doktorovo břicho jako obecní vyhláška na kostelní vrata. A maska sovy byla pryč, jen šest prachových pírek povalovalo se na místě, odkud zmizela. Asistentka Šťastná vykvikla jak podřezávané podsvinče a závan jejího dechu roznesl peříčka do prostoru.
"1 + 1 + 6. Osm bitů v bytu," projela profesní deformace hlavou Ing. Smýkoňovi.
"Osm pírek v jednom gramu - osm skalpů ve vigvamu…" našeptávala mu dekadentní múza z peyotlu vzešlá. Smýkoň se štípl do nosu, aby přelud zahnal a mohl se zkoncentrovat na obhlídku zamordovaného učence.
"Med!" pravil posléze zadumaně. "Kdo měl přístup k medu? Kde je kuchař?" A nečekaje na odpověď, rázoval si to ke kuchyni. Hadrba, Osmitz i Šťastná jej slepě následovali jako housata kačenu.
.
Nateklé tělo Ferdinanda Sázavského spočívalo na bedničce se šampaňským, obličejem otočeným ke dveřím, ano, k strávníkům čelem, pomyslel si Smýkoň, když jej spatřil. Obličej kuchařův vypadal děsivě a odpudivě. V prázdných očních důlcích měl vraženy lžičky kávové, z úst mu trčela lžíce polévková; leb samozřejmě bez čupřiny.
"Tak schválně, v kterépak kapsičce mého batůžku budou ty oční bulvy," zvažovalo v duchu zaměstnanecké číslo CZ0256. "Podle Chí kvadrát rozdělení mi to vychází na tu levoboční. I když… možná už mám ve svém týpí i ten batůžek od babičky."
"Jeden z nás je vrah!" pravil druhý náměstek Hadrba a významně se podíval po Ing. Smýkoňovi.
"To je logické," odvětil tento, mna si ušní lalůček. "Ale i vrah se může stát sekčním radou, není-liž pravda, Tažný koni?"
"Tohle už není hra," zakvílela hystericky Esmeralda. "Já chci pryč, já chci pryč!" A kvapem opustila kuchyňku. Našli ji, jak tříská hlavou do výstupních dveří v pravidelných intervalech, buch-buchbuch-buch, buch-buchbuch-buch.
"To sklo neprorazí ani protitanková střela a otevře je jenom automat," citovala (patrně ze stavební dokumentace) asistentka Šťastná. Vzala láskyplně Jarní Laštovici kolem ramen a rozplakala se.
Potácivou chůzí se ke skupince přišourala vedoucí odborná referentka Helena Šibřinová, rytmické bušení Esmeraldiny hlavy ji probralo z mdlob spolehlivěji než salmoniak, ke kterému se v těchto případech dává čuchnout. Oční stíny Kukuřičného Klasu rozmáčené slzami a opětně zaschlé vypadaly jako nepovedená karikatura válečných barev apačských.
"Někdo z nás je vrah," zopakoval druhý náměstek Hadrba. "Ale já jsem připraven!" dodal výhružně, vytáhnuv ze záňadří porcovací nůž, kterého se tajně zmocnil v kuchyni.
"Tiše. Poslouchejte. Venku je pěknej fičák, i přes to sklo je to slyšet, zdá se, že přichází bouřka, cítím to v kostech," řekl inženýr Smýkoň se skrytou obavou v hlase.
Šleh! Na vteřinku se dveře prozářily bleskem klikatým jako matka zmije. Pak se ozvala rána a rázem byla tma jako v pytli, tma tmoucí, černoucí.
"Pojistky šly kukat." okomentoval to lakonicky Smýkoň Jan a pohotově aktivoval svůj zapalovač; jako kuřák ho nosil stále při sobě. Mihotavý plamínek ozářil bledé obličeje přítomných. Druhému náměstkovi Hadrbovi stékal na levé paži pramínek krve. Řízl se vlastním nožem. Zřejmě to s chladnými zbraněmi moc neuměl.
"Urazili jsme duchy předků," hlesla nepřítomně vedoucí odborná referentka Helena Šibřinová. Znělo to dutě a rezignovaně.
"Všichni zemřeme," špitla souhlasně slečna Šťastná.
"Blbost…, kde je jistič?" zatřásl zhurta jejím ramenem Smýkoň.
"Vedle Krú-krú, Krú-krú…, vedle Krúžikova ofisu, pod schodištěm…" odpověděla koktavě asistentka.
"Hlídej squaws, Tažný koni, jdu to nahodit," zavelel ing. Smýkoň a svítě si koksákem, vyrazil do temnot. V mládí se často účastnil orientačních přespolních běhů, takže najít rozvodnou skříň byla proň hračka.
"Fiat lux!" vyřkl slavnou formuli a cval jističem. Vigvam ožil světlem a bouřka se už nezdála být tak hrůzostrašná. Nicméně, jakési neurčité hlasy přeludné, snad hučením větru vzniklé, vábily Smýkoně, aby se vrátil do svého týpí obhlédnout tu zhmotnělou vidinu.
Na lůžku teď ležely batůžky dva, vskutku přibyl ten z králičích kožek. Smýkoň Jan ho fascinovaně pohladil proti srsti, vnímaje v prstech hebkost jednotlivých chloupků. Zvědavě rozepnul přezku, copak as obsahuje? Hnilobnost udeřila jej do nosu. Střeva, to musí být střeva. Něco se stalo. Zaměstnanecké číslo CZ0256 bleskově skrylo oba batůžky pod přikrývku a ozlomkrk pádilo do výstupní haly.
"Kde je Jarní Pěnice?" vzkřiklo zadýchaně.
"Zmizela, je fuč, vypařila se, ty vrahu," rozječel se nepříčetně druhý náměstek Hadrba alias Tažný Kůň."
Asistentka Šťastná se zvonivě rozesmála a začala křepčit, poskakujíc z jedné nohy na druhou, drmolíc si do taktu dryáčnickou píseň:
"Už je fuč, už je fuč, nůž se drží obouruč, už je fuč, už je fuč…"
Smýkoň Jan vyťal jí políček, až to mlasklo: "Šlehla sis peyotl, co? Káčo jedna! A nám jste ho narvali včera kolik?"
Asistentka Šťastná vzdorovitě zavrtěla svou rozkošnou hlavinkou a člunkovým během zamířila do prérie. Tažný Kůň zaržav, následoval ji. Doufal, že z ní vymámí dávku též pro sebe, neboť chtěl věřit, že meskalin v peyotlu obsažený ho dokáže ochránit před hněvem duchů. Naiva.
"Mně se chce čůrat," zakňourala Helena Šibřinová, kroutíc se jako moučný červík. "Pojďte se mnou, já se bojím, já se bojím, moc bojím," přemlouvala úpěnlivě Smýkoně Jana, slzičky na krajíčku. Chytivši ho za cíp košile, táhla ho k toaletám. Neochotně se nechal vléci jako čivava na vodítku. A tam našli Esmeraldu. Mrtvola Jarní Pěnice byla opřena zády o záchodovou mísu v kabince č. 2. Břicho měla umně otevřené dlouhým vertikálním řezem. Rty marketingové specialistky byly sešity hrubou dratví humpoláckým stehem.
"To nejsou obyčejné nitě, to je catgut, ze střev," konstatovala vedoucí referentka Šibřinová. Snažila se na celou věc dívat z ryze odborného úhlu pohledu, to aby se odpoutala od syrové reality. Tak ji to učili na všech školeních. A že jich bylo.
"Co jsem si to psal do těch opálenejch papírů? Zasloužila by si, aby tu její jedovatou klapačku někdo jednou provždy zavřel." rozvzpomínal se ing. Smýkoň a v prstech jako by pocítil hebkou srst druhého batůžku. Z myšlenek ho vytrhla z prérie přikvačivší asistentka Šťastná, neboť i ona cítila potřebu vyprázdnit měchýř.
"Kde je druhý náměstek Hadrba?" houklo na ni zaměstnanecké číslo CZ0256.
"Nevědět, Tažný Kůň být pomalý, já utéci mu," odvětila krasotinka ala massa Bob.
"Nu, na mladé klisničky je už druhý náměstek opravdu poněkud dýchavičný," ušklíbnul se Smýkoň.
Obě ženy použily kabinky č. 1 a č. 3; experimentální studium Dra Krúžika bylo vybaveno vskutku velkoryse.
Klišé brakových detektivek "Někdo z nás je vrah" oznámilo, že místo činu poctil svojí přítomností i druhý náměstek Hadrba. Po dvojím dlouhém spláchnutí, které symbolicky nahradilo pohřební řeč, rozhostilo se ve vigvamu bodavé ticho, neboť bouře mezitím ustala. Čtveřice nerozhodně postávala před toaletami, nikdo z nich nevěděl, kam by se vrtnul.
Ztratili pojem o čase. Kulatý měsíc, který jako harlekýnův nabílený obličej drze nakukoval do vigvamu skrze prosklenou střechu, však signalizoval, že druhý den se chýlí ku konci. Únava se jim zračila ve tvářích. Neodbytný deficit spánkový tlačil se jim na oční víčka.
"Úplněk, dneska je šestý úplněk. Apačové mu říkají jahodový," ozvalo se zaměstnanecké číslo CZ0256 suchým, téměř robotickým hlasem.
"Na žádný jahody teď nemám žaludek," otřásla se odporem vedoucí odborná referentka Šibřinová při pomyšlení, že by měla něco pojíst. Motala se jí hlava, kolena jí podklesávala a měla pocit, že ji v lýtkách pracuje šicí stroj.
"Musíme se držet pohromadě," nabádala přítomné asistentka Šťastná a hned se nalepila na zaměstnanecké číslo CZ0256. Očividně kalkulovala, že by ji ten chladný ajťák mohl ochrániti.
"S ním?!?" ukázal Tažný kůň na inženýra Smýkoně.
"Nikdy, nikdy s ním nebudu v jednom stanu!" zařval zlostně, až mu sliny na bradu stříkaly.
Helena Šibřinová opět omdlela a jako pytel brambor skácela se do náruče druhého náměstka Hadrby. Ten, zachytiv ji levou paží, hekl a řekl: "Ji ochráním, beru ji k sobě a vy dva mi zmizte z očí". Výhružně zamával pravicí a jako galantní rytíř odnesl Kukuřičný Klas do svého týpí.
"No, jo vždycky se chlubil, že na každém školení klofne ženskou," ušklíbl se inženýr Smýkoň.
"Pojďme do ofisu, Jene, ten se dá zamknout, mám klíč," dloubla lepá asistentka Šťastná inženýra do boku. Byť cosi v pravé hemisféře mozkové Smýkoně poňoukalo, aby se vrátil ke svým batůžkům, musel uznat, že asistentčin návrh je za daných okolností tím nejlepším řešením. Uzavřeli se na dva západy a pro jistotu ještě vchod zabarikádovali těžkým psacím stolem.
"Myslíš, že se vchod zítra otevře?" chtěla slyšet odborný názor asistentka.
"Otevře se, až bude stanoven vítěz, neboť tak to Dr. Krúžik naprogramoval, ne? Zkus spát, ráno moudřejší večera. Třeba mne něco napadne."
Přitulivše se k sobě bez erotických úmyslů, upadli do neklidného, horečnatého spánku. Noc uplynula rychle, Smýkoň měl pocit, že to je sotva slabá půlhodinka, co zavřel oči.
"Zdálo se mi, že slyším kohoutí kokrhání," sdělila mu optimistickým hlasem asistentka Šťastná, protahujíc se. "A kohout plaší smrt, že?"
"Jistě… Musím si skočit pro něco do svého týpí," odvětilo nepřítomně zaměstnanecké číslo CZ0256 a dralo se ke dveřím. Šťastná, vykasavši si sukni, aby dala svým nohám více volnosti, držela s ním krok. Schody vzali po dvou a stejně svižně si to štrádovali do prérie. Jejich postup se však zastavil hnedle u prvního týpí. Před ním tyčil se originál mučednický kůl, k němuž byl za pravé ucho přibit Ondřej Hadrba tím nožem, který uzmul včera v kuchyni.
"Ten kůl tu nebyl, nemám ho na mapce!" vytřeštila nevěřícně oči asistentka Šťastná.
"A ani on už není kůl[3]." dodal Ing. Smýkoň, míně tím Tažného Koně.
Levé čidlo sluchu druhé náměstka bylo nešetrně utrženo, jak o tom svědčil roztřepený okraj rány.
"Měl by ho někdo vytahat za uši, co vytahat, rovnou mu je utrhnout, slídilovi jednomu. Jo, přesně tak jsem to zformuloval; naslouchat za dveřmi a pak to práskat generálnímu, to je odpornost na druhou," vytanul před očima Smýkoně Jana text psaný jeho rukou.
Lebka Hadrbova však skalpována nebyla, důvod osvětlila paruka povalující se nešťastníkovi u nohou.
"To jsem fakt netušil, že nosil tupé, švihák jeden," podotklo zaměstnanecké číslo CZ0256.
"Že by ho oddělala Šibřinová?" zděsila se lepá asistentka.
"Nu, není-li to dílo duchů, pak se to zdá nabíledni," přitakal Ing. Smýkoň, "Tož, pojďme se po ní podívat."
V žádném z týpí se však vedoucí odborná referentka nenacházela. Objevili ji až ve vstupní hale. Tělo Kukuřičného klasu, respektive jeho torzo, zkroucené jako paragraf leželo namáčknuto na východové dveře.
"No jo, paragrafy, těmi se ona ráda oháněla, ta měla, panečku, žaludek na všechny ty právnické slizkosti; spíš než Kukuřičný Klas slušelo by ji jméno Kluzký Ouhoř. Do králičího asi přibyl vrátník; do druhého dvanáctník," zrekapitulovalo si to zaměstnanecké číslo CZ0256.
Slečnu Šťastnou zase chytil záchvat běhavosti, bědujíc poklusávala halou. Smýkoň, nic nedbaje na její jogging, odebral se do svého týpí, jak mu to nějaký hlas v jeho nitru našeptával. Sedl si k batůžkům a otevřel svou mysl. Manitou měl laskavou tvář jeho babičky a konejšivým hlasem pozpěvoval pohřební píseň bojovníků. Jan apačským slovům sice nerozuměl, leč tklivá melodie prostupovala jeho tělem, jeho duší a všemi vrásami jeho mozku. Poslední trylek vytrhl ho z transu a inženýr Smýkoň začal jednat. Rozhodným, takřka pochodovým krokem prošel k pohřebnímu místu. Bezostyšně a neurvale svrhnul tělo doktora Krúžika z pohřebních már. Nemýlil se, pod umrlým ležela dýmka míru a válečná sekera. Hlavu měl Jan náhle čistou, jako by ji v pervolu vypral.
Lecitířovi, tak se jmenovala rodina toho spratka. Lecitíř, ano, Jindra Lecitíř[4]. A jako luštitel přesmyček dospěl Honza Smýkoň k přesvědčení, že je vymalováno. Je třeba se s tím smířit. Smířit se s duchy minulosti. Jen tak se může člověk stát opravdovým mužem. Připomenuv si fotbalová léta, vykopl Smýkoň (vždycky hrával v dresu s číslem 13) kus prérijního drnu a sekeru symbolicky zakopal. Jako kuřák měl při sobě kromě zapalovače i zápalky[5]; osušil pro jistotu hlavičku sirky ve vlasech, jak jej to naučil jeho skautský rádce, a křísnuv, zažehl dýmku míru a mocně zatáhl. Obřadně pak vypustil dým do čtyř světových stran, jak velely staré indiánské tradice. Jeho duše pocítila volnost všehomíra a olovnaté dveře se otevřely, aniž by zlověstně zaskřípaly.
Asistentka Šťastná na nic nečekala a přeskočivši tělo Kukuřičného Klasu, vyrazila vrávoravě k příjezdové silnici. Její střevíčky klapaly po asfaltu jako modlitební mlýnky tibetských mnichů. Ven! Na čerstvý vzduch! Pryč z toho vigvamu hrůzy! Konečně! Výpadovka na Prahu. Ejhle! Náklaďák. Asistentčina ruka vylétla do vzduchu a vyšlo to. Hezkou holku holt každý tirák ochotně nabere. A taky po ní rád po čas jízdy laškovně pokukuje. Vyčerpaná asistentka Šťastná nechala řidiče špásovat a tak se stalo, že šofér přehlédl výmol zvíci dobytčete a ztratil vládu nad strojem. Náklaďák poskočil jako neposedné kůzle a přeraziv svodidla, zarazil se o boží muka v kukuřičném poli[6]. Ozvalo se řinčení plechů, motor ještě jednou zaburácel a poté umlknul úplně. Kus odtrženého čelního skla skalpoval řidičovu lebku stejně spolehlivě jako indiánský tesák. Nepřítomný pohled a hlava vyvrácená nazad hovořily jasně o tom, že šofér má zlomený vaz. Slečna Šťastná, zázrakem nezraněná (i mocný duch se někdy utne) s odporem odhodila z řidičova klína mrtvolku sovy a prohledala řidičovy kapsy. Sláva. Telefon je nepoškozen, je nabit a signál je slušný…
.
Inženýra Smýkoně našli za dva dny houbaři. Seděl pod vykotlaným dubem - drnákem, hlavu pokálenou sovími exkrementy, srdce na dlani.
"Jo, měl srdce na dlani, ale ne svoje," dával pak k dobrému policejní psycholog ze zásahové jednotky, kterou přivolali zodpovědní mykologové via zdarma stažené mobilní aplikace. "A častoval nás slovy: Vítejte v roce Sovy. A když mu brali ty batůžky, řval inženýr Jan Smýkoň (nyní chovanec Bohnického ústavu pro choromyslné č. CZ0256) jako přetržený."
.
.
Epilog:
Lokální Ejčár manažerka byla propuštěna HR supervizorkou pro Evropu a severní Afriku. Na místo sekčního rady nastoupil nakonec mladý, perspektivní absolvent MBA , rodák ze San Antonia. C. I. TILER[7] jak stálo na vizitce. Ostře řezané lícní kosti jeho tváře prozrazovaly indiánský původ. Stejnou ostrostí se vyznačovaly i puky kalhot jeho na míru šitého obleku. Celkový dojem umocňovala vkusná kravata s motivem letící sovice sněžné. Feministky z oddělení pro rovnou příležitost pukaly vzteky. Prvním počinem nového sekčního rady Tilera bylo zavedení týpí spejsu.
Křestní jméno asistentky Šťastné je Věnceslava. Pracuje nyní v květinářství.
Faktura experimentálního studia nebyla proplacena a dědicové to dali k soudu. Pře se vleče již několik let. Inu, jednání s úřady je prostě horor.
.
.
Technická data: Z části vytvořeno na školení firemní kultury.

Objednejte si už dnes u svého knihkupce volné pokračování "DVA BATŮŽKY A PRIMÁŘ SOVA - děsuplný příběh chovance č. CZ0256 v léčebně bohnické".


 


E131

8. července 2017 v 16:52 | TlusŤjoch |  Elegie čili kocůrovy žalozpěvy
.
.
.
Technická data:
.
Foto: Praha - |Smích off, odrazoffka vltaffská, červenec 2017, výřez odbarveno.
Cloud: Česky mrak, je označení pro úložiště dat na internetu. Nebo konkrétněji na disku poskytovatelské služby, ke kterému máte přes internet přístup. Nejenže je takový disk levný, ale také je i bezpečnější a přístupnější než běžné osobní úložiště. V současnosti jsou díky rychlému internetovému připojení cloudové služby velice populární a s narůstající rychlostí mobilního připojení se rovněž zvyšuje poptávka po aplikacích na mobil ( http://mobil.idnes.cz/aplikace-cloud-0pe-/aplikace.aspx?c=A131223_115612_aplikace_apo)
Posměšné poředkadlo, které jsem slyšel od Jaga: Data v cloudu - data v čoudu.
Další fotka z téhož místa, tentokrát i s odraženým sluncem:
.
.
.
.
TlusŤjochovy kurzy uwologické:
.
.
Foto: TlusŤjochůff archiff ÚÚ, obnoveno po kolapsu disku při instalaci de Sítek.
.
.
.
Ještě jedna růže z náměstí Jiřího z Poděbrad:
.
.
.
.
Dodatek k roku Mravence:
.
.
(B.Klika: Mravenci).
.
.
.
SpQ - Kronika 1901:
.
.
.
.
Opět jeden rébus pro dobrovolníky:
.
.
Nápověda: Co umí oznámit aplikace chytrých telefonů.
.
.
.
Bonusy a jiná korumpovadla:
.
P.T. ctihodná obec čtenářská nechť ve své dobrotě neskonalé rozhodnouti ráčí, zda vyjeven býti má A) Výstavní karneval či B) Chasa ušlechtilá.
Tlusťjochůff dekret trojhlasný jest udělen všem, co se pustí do rébusu.
.
.
.
Plénootázky a plénoúkoly:
.
1) Je houba, co pěstují mravenci, haluciogenní?
2) Jak by zněl český název "Nagyholmagy"?
3) Pojmenujte druhou fotografii. Co vám při pohledu na ni vytane na mysli?
.
.
.
Pro Fredyho:
.
"Okrouhlá-Jírů na odpadu z kuchyně tajně pěstuje jakousi houbu," sdělil chvatně na záchodku hostince U Váhy fotograf Tamchyně starému myslivci Jechovi.
"Vyfotil jsem to, ale je to mázlé."
.
.
.
Bonus:
.
.
(Z Tlusťjochovy sbírky starých polednic).
.
.
.
Dodatečné otázky a úkoly:
.
A) Kdo je na obrázku nejušlechtilejší? Odůvodněte.
B) Co se stalo z jezdcem koně v levém horním rohu? Dedukujte.
C) Z jaké písně pochází úryvek "chasa ušlechtilá žádostvá boje"? Zpívejte. Co píseň oslavuje?
.

P387

5. července 2017 v 21:43 | TlusŤjoch |  Poklesslosti
.
.
.
Technická data:
.
Foto: Stín lampy na stěně, Tábor, červenec 2017, výřez.
Furt: Pořád, stále. Odtud "furťák" - voják z povolání.
Vejce: Velmi dobrým hojivým prostředkem na rány uhozením, odřením, pořezáním způsobené jest olej, který z vajec lze připraviti. Na Rusi připravují tento olej takto: 2 až 3 žloutky se rozetrou a dají na oheň, na němž se tak dlouho nechají, až zhnědnou; aby se nespálily, třeba je míchati ustavičně. Zhnědlá tato hmota shrne se zse dohromady, přičemž olej sám vyteče a se sleje (Všeobecný slovník rad pro každého).
Recept z vajíček:
.

(Velká ilustrovaná kuchařka sestavená dle nejosvědčenějších vzorů českých i cizích).
.
.
.
Sekce de Kly:
.
.
.
.
TlusŤjochovy kurzy uwologické:
.
.
Foto: Tábor, červenec 2017.
.
.
.
Vzpomínka na pana Al_Mana:
.
-
.
.
SpQ - kronika 1901:
.
.
.
.
Ještě jeden rébus od Karla Kubičky:
.
.
Nápověda: majetkové poměry.
.
.
.
Bonusy a jiná lákadla:
.
P.T. ctihodná obec čtenářská nechť ve své vysokodobrodušnosti rozhodnouti ráčí, zda vyjeven býti má A) Výstavní karneval či B) Krásná tvář.
TlusŤjochůff dekret trojhlasný pro tento článek udělen jest Pihovaté vopici.
.
.
.
Plénootázky a plénoúkoly:
.
1) Řešte rébus.
2) Naměkko nebo nahniličku? Odůvodněte.
3) Proč byla zamítnuta kanálové předloha? Co bylo obsahem kanálové předlohy?
4) Týkal se margarinový zákon i kunerolu?
.
.
.
Pro Fredyho:
.
Zraněného učitele na penzi Josefa Václava Bejlu, který se řízl o prasklý půllitr, jala se kuchařka Okrouhlá-Jírů ošetřovat olejem ze žloutků za asistence studenta Nepivody.
.
.
.
Bonus:
.
.
(Z TlusŤjochovy sbírky starých pohlednic - věnoval D.n.).
.
,
,
Dodatečné otázky a úkoly:
.
A) Jde o stalking?
B) Popište, jak moc je elegánovo srdce raněno. Čím to bude léčit?
C) Odhadněte podle oblečení, na jako akci dáma míří.
.

P386

1. července 2017 v 13:11 | TlusŤjoch |  Poklesslosti
.
.
.
Technická data:
.
Foto: OC Flora, červen 2017, odbarveno, výřez, odraz na stropě předvstupní haly.
Spam: Název pochází ze značky amerických konzerv lančmítu. Slovo vzniklo jako zkratka ze slov spiced ham - okořeněná šunka a tyto konzervy se vyrábí od 30. let 20. století dodnes. V současnosti ale výrobce trvá na psaní velkým písmem - SPAM. V období 2. světové války byla hojně rozšířená a stále méně oblíbená ve Velké Británii (Wikipedia).
Pavučina: Pavučin nepoužívejte k zastavení krvácejících ran! Po přiložení pavučiny krev sice z rány téci přestane, ale člověk vydává se často nebezpečí, že bude rána otravou krve zachvácena (Všeobecný slovník rad pro každého).
E-luze: Elektronická iluze.
Tenata: Tenata - lidový název pro obojetníka (hermafrodita). Je to současně on i ona, tedy "ten a ta" (http://necyklopedie.wikia.com/wiki/V%C3%BDkladov%C3%BD_slovn%C3%ADk#T).
.
.
.
Nepravidelná zpráve o projektu šnečí počty (snail mail) aneb co vám může přijít do schránky:
.
.
Známky: Alfafila (v pasáži Stýblově).
.
.
.
Růže na červenec:
.
.
.
.
Opět rébus z brožurky Karla Kubičky:
.
.
Téma: Gangsterka.
Nápověda: Jeden z obrázků je otočen, takže se čte pozpátku.
.
.
.
SpQ - Kronika 1901:
.
.
.
.
Plénootázky a plénoúkoly:
.
1) Řešte rébus.
2) Co víte o Ronacheru?
3) Jaká vlákna spřádá Cyberštamgast? A vy?
4) Kdo telefonoval ministrovi vyučování? Jak by se k pokusu o znásilnění prof. Dr. Piklera postavilo dnešní ministerstvo školství? Debatujte.
.
.
.
Bonusy, lákačky & podpultoffky:
.
P.T. ctihodná obec čtenářská nechť ve své dobrotě neskonalé rozhodnouti ráčí, zda vyjeveny býti mají A) Albrechtské kasárny či B) Chasa ušlechtilá.
TlusŤjochůff dekret trojhlasný uděl jest Quickové.
.
.
.
Pro Fredyho:
.
"Nu... ano, byv poraněn rozzřeným kancem, zastavil jsem krvácení pavučinou," pravil v hostinci U Váhy starý myslivec Jech.
.
.
.
Bonus:
.
.
(Z TlusŤjochovy sbírky starých pohlednic).
.
.
.
Dodatečné otázky a úkoly:
.
A) Na kterého z oficírů čeká dáma v červeném?
B) Čí je dítě v kočárku? Uveďte oba rodiče.
C) K jaké akci se hotoví žena v pruhovaném?
-

Š67

28. června 2017 v 21:56 | TlusŤjoch |  Šlehy a štulce
.
.
.
Technická data:
.
Foto: Radotín, jaro 2017, výřez.
Sad: Jabloňový.
.
.
.
TlusŤjochovy kurzy uwologické - Mávání rozcucháním:
.
.
Foto: Lipence, jaro 2017-
.
.
.
Ještě jednou mraky:
.
.
.
.
Sekce de Kly - aneb co bylo odhrabáno v Dobříši:
.
.
.
.
Ouloffky antikvární aneb kam se hrabou korunové dluhopisy:
.
.
(bude použito v projektu šnečí pošty /snail mail/)
.
.
.
SpQ - Kronika 1901:
.
.
.
.
Likérové zvláštnosti pro JKV KR (NnŽV):
.
.
.
.
Plénootázky a plénoúkoly:
.
1) Co je to chebdí?
2) Je poklesslost vítačská, odmítačská či vymítačská?
3) Popište, jak se projevuje zpovrchnění mládeže v dnešní době.
4) Popište, které potvoráky vidíte v "ještě jednou mraky".
.
.
.
Bonusy & podpultoffky:
.
P.T. ctihodná obec čtenářská nechť ve své dobrotě neskonalé rozhodnouti ráčí, zda vyjeven býti má A) Pošmistr či B) Na lovu.
TlusŤjochůff dekret trojhlasný pro tento článek udělen jest Axině za vyřešení rébusu http://tlustjoch.blog.cz/1706/dd065#129125338
Bude-li zájem, může být vyjeven rébus další.
.
.
.
Pro Fredyho:
.
"Viděl jsem kuchařku, kterak květenství bezu černého v těstíčku máčí," hlásil holubář Prunelka, vraceje se z toalet.
.
.
.
Rébus (nejen pro Axinu):
.
.
Libo-li nápovědu?
.
.
.
Bonus:
.
.
(Z TlusŤjochovy sbírky starých pohlednic).
.
.
.
Dodatečné otázky a úkoly:
.
A) Komu je mimino podobné?
B) Kde ho pošmistr sebral? Proč nemá mimino dudlík?
C) Připravte kaši! Na mlíku nebo na smetaně?
.

DD065

25. června 2017 v 17:23 | TlusŤjoch |  DODATKY a DOPLŇKY
.
Dodatky Mr. Ačnové:
.
.
Foto: Praha Radotín.
.
.
Foto: D1, úsek u Jihlavy.
Proč dodatky? Páč už dlouho chci vymést svoji soutěžní povídku, leč cosi jde špatně http://triumvirat.cz/2017/06/strpeni-prosim/
.
.
.
Ouloffky antikvární aneb osobnosti na starých pohlednicích:
.
.
.
.
.
.
.
.
.
SpQ - Kronika 1901:
.
.
.
.
TlusŤjochovy kurzy uwologické - Mávání ala kvítek za čepicí:
.
.
.
.
Rébus z brožurky Návod k luštění a tvoření hádanek (sestavil Karel Kubička):
.
.
.
.
Plénootázky a plénoúkoly:
.
1) Řešte rébus (nápověda, všímejte si národností + poslední obrázek je otočen, tzn. že se čte odzadu).
2) Ke které komunitě by se Láďa Laďánek dnes hlásil? Jaký je váš názor a účinky MANOLu?
3) Co víte o Louise Kaucké-Švandové?
4) Objasněte pojem "komers studentský".
.
.
.
Bonusy a lákačky:
.
P.T. ctihodná obec čtenářská nechť sama ve své dobrotě neskonalé rozhodnouti ráčí, co jako bonus by vymeteno býti mělo.
.
.
.
Pro Fredyho:
.
"Ano, ach ano, v mládí jsem byl účasten komersu studentského," zalily se oči slzami tajnému radovi Vandlíčkovi v hostinci U Váhy.
.
.
.
Bonus:
.
.
(Z TlusŤjochovy sbírky starých pohlednic).
Je to: Letní (=žízeň), prázdninové jak chtěl Jago (=školák je doma).
.
.
.
Dodatečné otázky a úkoly:
.
A) Dojde k utržení rukávu či ku stažení celého kabátce? Odůvodněte, ku které variantě se přikláníte.
B) Řadí se pes na obrázku mezi bojová plemena?
C) Kdo je míněn oním démonem?
D) Reprodukujte volání malvazu.
.

Š66

21. června 2017 v 20:05 | TlusŤjoch |  Šlehy a štulce
.
.
.
Technická data:
.
Foto: Polep plotu, Praha - Modřany, jaro 2017, výřez.
Vrása: Podle úklonu ramen a osní plochy se rozlišují především vrásy přímé, šikmé, překocené, ležaté a zabořené (http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?vrasa).
Motýlek: Plave se po břiše (hlavou dolů), po startu (po obrátkách) je využíváno delfínového vlnění (Wikipedie).
Jiný plavecký styl: Viz http://tlustjoch.blog.cz/0912/p69
.
.
.
Z TlusŤjochova kalendária:
.
.
Známky: Alfafila.
Bude posíláno v rámci projektu šnečí pošta (snail mail) v podobě papírové.
.
Události 6. července:
1424 - Husitské války: husitská vojska porazila vojenskou koalici složenou z umírněných husitských šlechticů, Pražanů a českých katolických feudálů v bitvě u Malešova.
1781 - Byl položen základní kámen Stavovského divadla v Praze.
1908 - V Praze zprovozněna trať Čechův most - Právnická fakulta (Čechův most, náměstí Curieových) Tramvajová trať Malostranská - Staroměstská
1920 - Byla podepsána Brněnská smlouva o ochraně menšin.
.
.
.
TlusŤjochovy kurzy uwologické:
.
.
Foto: Praha, roh Senovážné nám. - Dlážděná, TlusŤjochůff archiff (ÚÚ = úložiště útržků), odbraveno, zatóněno.
.
.
.
Zápisky majora Plota - kanálová vrata:
.
.
Foto: Praha - Střešovice, odbarveno, otočeno, červen 2017.
.
.
.
SpQ - Kronika 1901:
.
.
.
.
Plénootázky a plénoúkoly:
.
1) Co je to kinkbands? Co víte o vráse kufrové?
2) Popište city katolické, které byly uraženy. Co víte o klubu Hohenwartově?
3) Jaký plavecký styl preferuje Cyberštamgast? A vy? Využívejte delfínového vlnění.
.
.
.
Bonusy & lákačky:
.
P.T. ctihodná obec čtenářská nechť ve své dobrotě neskonalé rozhodnouti ráčí, zda vyjeveny býti mají A) Žně či B) Albrechtské kasárny.
TlusŤjochůff dekret trojhlasný pro tento článek uděleln jest Beallaře.
.
.
.
Pro Fredyho:
.
"...a čubičkou odplaval v dál," zamrmlal polohlasně tajný rada Vandlíček v hostinci U Váhy.
.
.
.
Bonus:
.
.
(Z TlusŤjochovy sbírky starých pohlednic).
.
.
.
Dodatečné otázky a úkoly:
.
A) Proč prostřední muž nemá kosu?
B) Kde je poklasný?
C) Určete druh obilí na obrázku.
.

TK017

18. června 2017 v 13:01 | TlusŤjoch |  TlusŤjochova kříkadla
.
.
.
Technická data:
.
Foto: Futuristický lustr v hotelovém pokoji, Říčany u Brna, červen 2017.
Apsové: Kočovný kmen v Tatarstánu.
Watchdog: Is a device used to protect a system from specific software or hardware failures that may cause the system to stop responding.
Pes: Život (viz známé moudro: život je pes a my jsme jeho patník).
Psinka: jako působivý prostředek proti psince doporučuje jistý zkušený kynolog dávati psům syrová vejce s příměskem trochu soli, pepře a skořice (Všeobecný slovník rad pro každého).
.
.
.
TlusŤjochůff kratochvilný snář:
.
.
Foto: Říčany u Brna, červen 2017, odbarveno.
.
.
.
TlusŤjochovy kurzy uwologické:
.
.
Foto: Železniční most, Praha, TlusŤjochůff archiff 2017.
Esykymo: Welzl.
.
.
.
Tvargle pro všechny, kteří je milují:
.
.
.
.
SPQ - Kronika 1901:
.
.
dokončení: ...od propuštěného z obecní služby zřízence Karla Wurma.
.
.
.
Plénootázky a plénoúkoly:
.
1) Kdo to byl Ondřej Křivoláček? Kdo to byl Mojok Ojak?
2) Objasněte pojem parfosní psi.
3) Co bylo náplní práce administrátora potravní daně?
4) Rozviňte slogan: "Ty jsou ef-ef!".
.
.
.
Bonusy a jiná lákadla:
.
P.T. ctihodná obec čtenářská nechť ve své dobrotě neskonalé rozhodnouti ráčí, zdy vyjeveny býti mají A) Žně, či B) Listonoš VI.
TlusŤjochůff dekret trojhlasný pro tento článek udělen jest Pivovaté vopici. Dvouhlasný tomu, kdož se prohlásí za tvargložrouta.
.
.
.
Pro Fredyho:
.
"Jednou jsem zapomněl heslo při C.K. manévrech," vyprávěl štamgastům starý myslivec Jech v hostinci U Váhy.
.
.
.
Bonus:
.
.
.
.
Dodatečné otázky a úkoly:
.
A) Jakou zprávu dostala dívka v červeném?
B) Odůvodněte, proč se blonďatá dívka rdí.
C) Kdy podle předpisů může listonoš nosit služební perelínu?
.
.

Kam dál