Tak jsem se zase vložil do projektů:
... takže, milé blogoděti, je tady ...
POHÁDKA O KOCŮROVI, KLÍČI A KOMPASU.
Král Máje, toho jména šestý nebo sedmý (někteří kronikáři započítavají i svátek Práce), seděl sklíčeně na svém květinovém trůnu. Ztratil se mu klíč k určování opravdové lásky.
"Jak ztratil? Ukradli mi ho, neasi?"
Dvorní šašek provedl pár krabicových triků s vínem, ale panovníkova tvář zůstávala zachmuřená.
Kocůr, kterému zrovna skončila dvouletá služba v pekle (pro mluvící kocůry povinná), přišel tehdy jako na zavolanou. Královský krizový menežer, alchymista Fandersollí (všichni alchymisté přísahají na své holandské předky), pověřil ho tedy veřejným i tajným pátráním.
Kocůr se převlékl za dívku a navštívil všechny dámské komnaty na hradě, jen tak, aby řeč nestála.
Samozřejmě, že věděl, že nejdůležitější informace se získávají v krčmě.
Po dvou žejdlících malvazu (na účet královského šenka) se Tajlorovic holkám jazyky rozvázaly (a byly k nezastavení).
Proslýchá se, že se kromě klíče ztratil i TlusŤjochův kompas, bez kterého se žádná pohádka nedobere konce. A taky, že se vrátil hrozitánský vobr jako vůl ze severovýchodu nebo vodkuď.
"Vím, kde ten vobr je" pošeptala Kocůrovi do ucha přisednuvší si princezna Čirůvka, která tu byla na zapřenou, aby tatík nevěděl (jev nejen pohádkový), "pojď, znám všechny tajné chodby našeho království …"
Hospodským pípovodem dorazili na velikou mýtinu potaženou černým sametem, kde ve zlatém řezu seděl vobr jako vůl, na krku mu visel svazek klíčů, včetně toho k určování lásky a v hrsti měl TlusŤjochův kompas.
"Vokamžitě vše vrať, vobře."
Vzkřikla princezna v mezinárodní véčkové řeči.
Vobr jako vůl se v opověď jen pustě zachechtal, jak jen to vobrové jako voli umí, až z okolních topolů padaly zlaté panny zakleté do stromových žab.
"K čemu ti klíče třeba?" pídil se Kocůr.
"Vím teďkonc, kdo mne nemá rád a toho sežeru bez chleba a bez soli!"
zahuhlal nenávistně vobr jako vůl.
"A když mám i kompas, můj potravní cyklus nikdo neukončí! Jste na řadě, červové (nemíněny figurky oblíbené počítačové hry "WORMS 2.0" - pozn. vypravěče)!"
A) Konec pro realisty:
A tak se vskutku stalo (až do vyčerpání potravinových zásob). Opona padá.
B) Konec pro chytré děti:
Princeznu opustilo vědomí. Kocůra opustilo svědomí. A použil nepohádkově vědu. Vytáhl ze záňadří magnet (obvykle si jím každé ráno magnetizoval vousky, aby byl svůdnější) a přepóloval Tlusťjochův kompas. Tím pádem byl najednou vobr jako vůl na jihu, lodě na mělčině a jeho pohádka skončila. Kocůr dal princezně čichnout čpavku a natrhal jí lesní jahody, které samým dojetím dozrály. Pak jí nabídl rámě a oba se na zapřenou vrátili do krčmy, kde vesele pili a hodovali (na účet královského šenka).
A jakého z toho, milé děti, plyne poučení? Učte se poctivě fyziku, nikdy nevíte, kdy narazíte na (vobra jako) vola.
.
.
.
.
Mimosoutěžní ilustrační lomografie:
.
"pojď, znám všechny tajné chodby našeho království …"
(lomografie, sken kinofilmu, výřez, pražská zakoutí, listopad 2010)
.
Bonus pro milovníky kocůrů:
.
.