Tak, jeden cyklus skončil, tohle poslední příspěvek do LS
zadání znělo fantasy příběh, takže něco, co není mým šálkem čaje:
Kocůrova achronologická Kniha Pahorkatiny - VOJNA III. a IV.
.
Říkalo se, že se narodil z té studny v kapli blahoslaveného Kostěje Neposkvrněného v roce sucha.
.
Paragraf 3/a - Studna.
.
Byla tu od nepaměti.
Nezměřitelná.
Roku 765 letopočtu Angh do ní král Úgg nařídil naházet zohavené mrtvoly svých nepřátel po nezdařeném puči "květů" . Modrá nemoc pak vtrhla na Pahorkatinu. Vesničané houfně mřeli.
Vojáci vyrabovali státní pokladnici, arsenal, Chelsea a odtáhli.
Král zešílel a potají se oženil s vědmou; ta ho onedlouho otrávila lektvarem z hadího kořene a prohlásila se tou, které jde do hor.
Nabrala vody ze studny, plivla do ní prorockou slinu a odešla, jak to stojí ve svitcích Yarhanových. Odešel i patriarcha Yarhan a šest jeho synů. Zůstal jen Kostěj Neposkvrněný, aby svitky spálil. Pod jeho oduševnělým vedením mniši řádu Copaiů studnu vyčistili a započali se stavbou kaple. Draci, dar manadrínů z Chei-Wai-Chei, vybudovali ohnivzdornou kryptu, srdce celé kaple a vdechli ji svoji sílu a odletěli na další mírovou misi.
Když poprvé zazněl zvon "Nejlíbeznější z líbezných", lid padl v prach a vyzpovídal se samovolně ze svých hříchů. Stádo dostalo svého pastýře a modrá nemoc ustoupila.
Avšak i čas bytí a nebytí Kostěje Neposkvrněného se naplnil, tři nejstarší mniši odnesli ho ke studni, jak jim prastaré řády kázaly, a on zde u jejího roubení meditoval, dokud duše neopustla jeho tělo. Zub jeho moudrosti padl do vody a voda ho přijala. Zvonu puklo srdce.
Po smrti otce představeného se Řád Copaiů rozpadl, mniši roztrhali svá roucha a splynuli se stavem zemědělským.
"Nejlíbeznější z líbezných" se zřítil ze zvonice.
Studna osiřela.
Vesničané pokojně orali svá políčka. Děti se rodily a kmeti mřeli. Čas líně plynul.
.
Paragraf 3/c - Disputace
.
"Nejhorší je neznat svého nepřítele."
"Pálením svitků …to začíná."
"Pálením slivovice …to končí."
"On je konec i začátek!"
"Meč, chybí meč králů. Lze jej nahradit duší hofmistrovou?"
"Jsi vyvolencem, na tom nic nezměníš."
"Vyvolencem Světla, vyvolencem Temna, vyvolencem Obou Os Příšeří?"
"Voda, led a pára. Ty jsi trojediný."
"Pomni, nedostalo se mi výcviku."
"Já jsem tvůj výcvik."
"Vědma odešla do hor …proroctví zůstalo nevyjeveno."
"Dej zvonu nové srdce."
"Nejhorší je neznat svého nepřítele."
"A on přijde!" vzkřiknul císařský špeh a vhodil do studnice hydrofán,
"Quod erat demostrandum!" zakřepčil zrádce.
Hydrofán, vsav vodu do sebe, barevně se zatřpytil se.
.
Paragraf 4/b - Mimodimenzní
.
Mudrcové zmizeli. Zůstal jen dragoman Al Bín Čidi a klíčnice Maria "rajtký".
Zlo se přišlo napít.
Hydrofán ještě jednou zapableskoval a klouzavým, vířivým pohybem mizel v hlubinách.
Hladina se roztáhla obdobně, jak to popisuje bard Erben ve svém kultovním Vodníkovi.
.
Paragraf 6/a - O povaze armád - pozice (graf)
.
B/M Č/Č
| ___________________-P- __________________|
.
legenda B/M … bílá/modrá armáda
Č/Č … černá / armáda
P … pramen
Štítonoši … neuvádí se.
.
Paragraf 6/b - O povaze armád - představení
.
Vodorodý stál na pahrbku v čele bílé armády.
Jen klanový náčelník Symetriků AuouA zlatovousý byl ve žlutém.
"Bílá je přece barva smrti," pomylel si Vodorodý.
"Správně, učedníku," pravil mentální hlas a armáda zmodrala.
Jen klanový náčelník Symetriků AuouA zlatovousý zůstal ve žlutém trikotu.
Tradice je tradice. A peleton musí vědět na čem je.
Na protilehlém pahrbku v čele černé armády na ohromné vodoměrce tyčila se postava již od pohledu pružná a svižná jako gumička do vlasů.
"Jsem z Lo"
"Odkud?"
"Sakryš! Toho odporného kronikáře, co komolí vlastní jména, okamžitě nechte zavřít do hladomorny! Jsem Zlo. Ne to Zlo, ale Ta Zlo! Žádné rozkydané, beztvaré, mátožné, … ale Ta konkrétní sexy Zlo, co se přišla napít!"
Marií "rajtký" projel osten žárlivostí.
"Tekutina ve studni je vyvážená směs živé a mrtvé vody. Její alchymysté obešli antidopingový zákon a vyšlechtili mořské vodoměrky, která dokáží odpít živou složku. Tím dojde k porušení prastaré rovnováhy a ti zemědělci nahoře již neosejí. Chraň pramen (a uváděj zdroje), pane!" ozřejmil záměry černé nepřítelkyně dragoman.
"Jsem Vodorodý! V pití jsem nejzkušenější mezi zkušenými, mohu v mžiku naučiti své muže odpít mrtvou vodu! Toho bohdá nebude, abychom to k remíze nedotáhli!"
"Ale to umřou, Vaše Vyssokohazardnosti!"
Modrá armáda zbledla.
.
Paragraf 6/aB - Zteč a protizteč.
.
Vodoměrky se daly do pohybu.
Kmenový náčelník AuouA zlatovousý máchl pravicí , lučištníci vystřeli šípy, lovecký chamelon jazyk.
Vodoměrky tvrdošíjně klouzaly ku prameni podporovány palbou dvou těžkých katapultů.
Lučištníci zvýšili údernost svých střel tím, že hroty šípů omočili v téměř stoprocentním kapsaicinu, získaného ze Sikarovy chilli zahrádky ve Středozemí.
AuouA zlatovousý sešikoval své věrné pěšáky a vyrazil na protizteč. Jeho zlatý vous vlál nade všemi jako památný praporec Gabrielůff. Za cenu hrozivých obětí, kosen palbou katapultů a otrávených šipek, zastavil houfec Symetriků útok vodoměrek. AuouA vyrazil vítězný ryk a jedním máchnutím svého obouručáku odsekl hlavu poslednímu howadu. Bohové mu však nedopřáli vychutnat si triumf, šíp z černé kuše proťal mu hrdlo a AuouA umíral jako rudovousý …
Obě strany nasadily své zálohy. Pero se zdráhá popisovati utrpení holobrádků a vetchých starců nad hrobem nalákaných blyštivým zlatem elfských verbířů a anglosaských hedhantrů …
.
Paragraf 6/aC - Zvon
.
Ta Zlo směle pobídla svoji vodměrku a sama vyrazila ku prameni. Vodorodému zbýval poslední šíp. Vítr vál příznivý. Tisové dřevo luku se poslušně napjalo do oblouku. Tetiva zadrnčela.
"U Svantovíta, pane! Minul jste o dva lokte!"
Vodoměrka dosáhla pramene a sklonila hlavu. Vahadla osudu začala se převažovat ku černé straně. Ta Zlo se kochala a v návalu velkodušnosti nechala poslat kronikářovi do vězení tatarský biftek.
"Už z hor zníííí zvóón …" ozvalo se odněkud naléhavě.
Na primitivním trámoví rozhoupával neznámý amatérský hudeník "Nejlíbeznějšího z líbezných". Klíčnice Marie "rajtký" mu vtiskla nejvášnivější polibek všech dob a zvon opět dostal srdce. Dva páry mladých paží udělily "Nejlíbeznějšímu z líbezných" mohutný impulz, až zvon opustil trámoví a v ladném oblouku dopadl přesně na pramen. Jeho hrana jako břit gilotiny dekapitovala vůdčího samce vodoměrek. Smělý hudebník z vrcholu zvonu po vzoru španělských toreadorů smeknutím čapky pozdravil mrtvého nepřítele.
Ta Zlo po něm vrhla vztekle trofejním řemdichem a trefila jeho záda.
Než-li však tělo omráčeného muže mohlo sklouznouti na zem, zvon explodoval pod silou natlakované vody ve svém nitru. A zevlouni před Matku boží v Paříži poprvé popatřili Quasimoda, zvoníka.
.
Paragraf 7/x - Vůdcové (čti lídři)
.
Pramen byl opět nechráněný.
"Co umí moje vodoměrky, umím i já," ušklíbla se Ta Zlo,
"Jen se mi to trochu ekluje!"
Vodorodý se řítil jako horská bystřina, jako pára nad hrncem, s nahým mečem, aby jí v tom zabránil.
Ač jste měřili v jakých koliv délkových měrných jednotkách, ač jste měřili z jakéhokoliv úhlu, bylo jasné, že to nestihne.
Vahadla osudu se podruhé začala převažovat ku černé straně.
Ta Zlo si hltla z pramene a začala se dusit. Cosi se jí vzpříčilo v jícnu. Vyprskla vodu, ale přemět v jícnu ji dusil dál.
Zbrunátněla. Padla na zem, chroptěla a svíjela se.
Vodorodý doběhl, pozvedl svůj meč nad hlavu … a zaváhal. Křivky šíje Té Zla byly naprosto fascinující.
"Jasněže! Nedokážeš to!" zaskřehotala vědma,
"Nejseš totiž královské krve. Ostatně, ona také ne," A praštila Tu Zlo do zad. Cosi bílého vylétlo. Zub moudrosti Kostěje Neposkvrněného! Stolička opsala parabolu přesně podle vzorce a vysekla otvor do hydrofánu.
Klíčnice Maria "rajtký" odepjala ze svého svazku ten nejrezivější klič a zasunula ho do onoho otvoru.
.
Paragraf 101/x - Návrat (nikoli Jediho)
.
Studna je vyvrhla do dračí krypty.
"Rovnováha je zachována," řekla smířlivě Ta Zlo.
"Ale kritika to asi nepřijme," pohodil hlavou Vororodý.
Maria "rajtký" úlevně leštila svazek svých klíčů.
"A od čeho je tenhle?" ukázal Vodorodý na malý aluminiový klíček.
"Od královské vinotéky."
Vodorodý jej sejmul z kroužku, vzal Tu Zlo kolem pasu a zašeptal:
"Pojď, přišla si se přece nepít, ne?"
"Kolik lidí musí být pobito, abychom poznali pravou lásku." povzdechla si filosoficky klíčnice Maria "rajtký".
.
Paragraf 111/e-nd END
.
Dragoman Al Bín Čidi se zotavil ze zranění a založil první universitu.
Zrzaví mravenci zpuštošili toho roku veškerou úrodu zemědělců.
"Ale já za to fakt nemohu," stěžovala si Ta Zlo.
"Všechno se svede na mne."
Technická data:
.
Hydrofán:
mineralogie, původně drahý opál, u něhož došlo k zakalení v důsledku ztráty vody. Ponořením do vody se stává opět průsvitným a znovu jeví i změnu barev. Vyskytuje se např. v Dubníku (Slovensko), je znám i ze Saska v Německu. Název z řeckého hydór voda a fainesthai jevit se. (z
http://leccos.com/index.php/clanky/hydrofan)
Dragoman: arm. tlumočník, konsulní úředník na Východě. (Dr. Fr. Soukup: "Slovníček cizojazyčný", 1922)
.
Ilustrace:
.
Kostěj Neposkvrněný
.
Ta Zlo
.
Dragoman Al bin Čidi
.
AuouA umíral jako rudovousý … (detail obrazu od mistra Barwicka)
.
(Všechno Tlusťjochovy vodní odrazoffky)
.
.
Koutek uwologie - mávání dílům uměleckým:
.
.
(Stanice metra "Národní třída", průhled zrušenou restaurací do výkopových prací, březen 2011)
.
.
Plénootázky a plénoúkoly:
.
1) Která postava je vám nejsympatičtejší a proč? Rozveďte.
2) Bude TlusŤjoch doživotně vyloučen z podobných soutěží ? Může okresní hygienik studnu uzavřít?
3) Nakreslete zmutovanou vodoměrku.
.
.
Bonusy a podpultoffky:
.
Honem si něco přejte štepným veršem až do vyčerpání zásob. Nejlepší komentáře postoupí do slosování.
Tah již brzy.
.
Pro Fredyho:
.
"Dneska je to na paňáka," pravil intelektuál Třebenský a učinil tak.
.
.
Bonus:
(Z TlusŤjochovy sbírky starých reklam).
.
Snad to vyhovuje :
.
.
Dodatečná otázka:
.
A) Kde schovává včelař medovinu?
.
.
Zde hledá 