"Rozbil jsem mu hlavu šutrem a od té doby se tak nějak známe" (VENCA DG)

Pr88

4. prosince 2014 v 17:17 | TlusŤjoch |  ProJEKty
.
.

Uhlobaron Pück a Mouřenka aneb prokletí betaverze.
/Vybočující fikce s proměnou/
.
"Uhlobaron Pűck ten zával utajil, pochopitelně," utrousil tajný rada Le Praide.1
"A že tam zařval člověk, nikoho nezajímá."
.
Tma houstla tichem.
Čas ztrácel pulz.
Zpomalený dech vábí ty, co nejsou vidět.
Nemají oči, ale zří, nemají obrysy, ale jsou.
Jsou za tebou a ať se otočíš kamkoliv, vždycky jsou ti v zádech.
Negací zla je prázdno, neboť v každém zlu je dobro a v každém dobru zlo.
Čas a prostor se proplete v jedno tělo, které ve smyčkách pohlcuje sebe sama.
A z krve přetrvává jen lepkavost cukrové vaty, té, co ti na pouti kupoval děda s plnovousem kormidelníka z pirátského komiksu.
Ten, co tě na kolenou houpával s tou tichou, mručivě znepokojivou, vábivou melodií dálek.
Já jsem tvá kolébka, dobrý horníku Magdone, já jsem tvá kolébka, kolébka z dřeva lipového.
Orosené okénko už nejde setřít. Cesta gamma tunellem je u konce.
.
S lupnutím v kříži se slastně protáhla. Konečně.
Koboldův krompáč prorazil stěnu.
"Takhle se líhnou motýli," pomyslela si.
.
"Tak ta černoška s mandlovejma očima, co způsobila rumraj v Bartovské harendě," pravil tajný rada Le Praide k lékárníkovi Vondrouškovi, "byla prý úplně nahá. Až na tu jantarovou čelenku ve vlasech. Četníci poslali pro Pücka, pochopitelně, šak chlopi říkali, že vylezla z jeho štoly, ze Štramberky (Štameberova růra). Nechal ju vodvízt do sanatoria k Machatému."
"Prasák jeden," ulevil si lékárník a zapil to absintem z vlastních zdrojů a oči se mu leskly, jak si představil to nahé, pružné, lesklé, ebenové tělo, zmítající se pod proudem skotských střiků.
.
Voda.
Chladivá, stříbrná, voda. Chladivá, stříbrná, životadárná voda se jí rozstřikovala o lopatky.
Měla chuť radostně se hihňat.
"U slatiny, která mne zachovala, jak blažená ta voda jest."
"Dost, vy idiote," zahřímal uhlobaron Pück na doktora Machatého, "odveďte ji na vanderbótku." Renomovaný psychiatr jen s nevolí zavřel přívodní kohoutek a zprudka odhodil hadici stranou jako rozmařilé, vzdorovité dítě, když ho maminka kárala, aby těm mouchám už ta křidélka netrhal.
.
Varderbótka, původně arabský al-tán pro poutníky a potulné komedianty, kterou Dr. Machatý nechal přestavět ve výstavní domek v secesním stylu, vždy příznivě působila svým okázalým interiérem na psychiku prominentních pacientů z vyšších vrstev a uhlobaron Pück na to hrál. Tapisérie, kterou zbohatlý psychiatr nechal vyrobit u siamských tkalců, znázorňující utrpení kuřáků opia, jenom celý dojem podtrhovala. Za těžký peníz, pochopitelně, jak s oblibou a trochu závistivě dodával lékárník Vondroušek.
.
Bez cavyků si hodila nohu přes nohu a doktor Machatý bezostyšně zaslinil. Uhlobaron Pück kázal přinést šampaňské. Tak trochu takové šachové zahájení jako z příruček pro samouky.
"Hledám jednoho pošetilého, vrtošivého staříka," pravila, jako by mu viděla do hlavy.
"Lenin je v Ječný," pokusil se trapně doktor Machatý o vousatý vtip.
"Toho doktora kat aby spral. Budu jí říkat Mouřenka," těkaly nepokojně myšlenky uhlobaronovy útulným salonkem.
Uklidňující kolotání bublinek šampusu uťal vpád asistenta A12 , který přinášel Dru Machatému z laboratoře výsledky krevních testů.
"Cože? Lykopodin, klavatin, klavatoxin…"
Psychiatrův údiv přerušil příchod asistenta A3, který táhnul ohromný puget temně rudých divokých růží.
"Od magistra Vondrouška," pravil s úklonou.
"Toho magistra mi byl čert dlužen," rozkatil se uhlobaron Pück.
"Růže je inkrustovaný oheň," poznamenala Mouřenka a usmála se.
Asistenti A1 i A3 opustili s úklonou vanderbótku.
.
"Chtěla bych navštívit duchovního," zažadonilo ebenové děvče.
"Oddáme se?" Zajiskřilo uhlobaronovi v očích.
"Jak čemu," poloušklíbla se Mouřenka na půl koutku.
.
"Faráře Vomáčku málem vomyli, když mu ta černá cácorka vstoupila do jeho svatostánku," sdílel nejčerstvější novinu tajný rada Le Praide u sklenky mělnického.
"Vystříkal na ňu celou kropenku, jeho posedlost vymítáním ďábla je příslovečná," dodal magistr Vondroušek.
.
"Kde je?"
"Kdo?" Tázal se farář Vomáčka a potajmu se pokřižoval.
"Bůh, ten vrtošivý stařík."
"Odstup, satane," zahřímal kněz a pozdvihl kropáč.
Země se však neotevřela, aby si peklo vzalo toho antracitového rouhače, takže to černé stvoření mohlo pokračovat ve svých, navýsost kacířských otázkách.
"Obvykle sedával na obláčku3, když tvořil, nebo když měl vizi," pokračovala Mouřenka,
"tak tedy, kde je?"
Svěcená voda jí příjemně osvěžovala tváře, leč odpověď na její otázky stále nepřicházela.
Vomáčka sveřepě mlčel a uhlobaron Pück myslel jen na to jedno.
"Odpověz, servismene, mám na to právo, jsem jeho dítě."
"Ježíš byl J e h o dítě." Vzkřikl farář zaníceně, až se mu ta velká Jéčka vzpříčila v hrdle, takže se krapet zajíkl.
"Ježíš byl robot android (robot & roid) třídy cybertutor, zrovinka jako Komenský," zdvihla poučně Mouřenka prst, "ale to sem nepatří."
"Ježíši," pokřižoval se uhlobaron Pück, protože technice nerozuměl a Čapka neměl rád. Dostal z něj při zkoušení čtyřku od té čarodějnice, co ji měli na literaturu.
"Jsem beta verze stromu života, praplavuň poznání, vzorec všehomíra, stvořená k…"
.
Tok jejího plamenného projevu zastavil příchod udýchaného asistenta A5.
"Od doktora Machatého," pravil a předal uhlobaronovi dvacetistránkovou, hustě popsanou sjetinu plnou chemických vzorců.
"Je to plavuň," dodal spiklenecky, nicméně při letmém pohledu na Mouřenku tomu sám nevěřil.
Uhlobarona Pücka opustily chlípné myšlenky, leč napadlo ho, že by mohl znalostí Mouřenky využít ve prospěch svého uhlobyznysu.
I když, zavířilo mu hlavou, sdílet lože s tisíciletou bylinou by jistě znamenalo vstupenku do Guinessovy knihy rekordů. To by, panečku, byla pro revír reklama. A hned s tím na fejsbůk, to by se lajky jenom sypaly.
.
"Tak to prej práskli Pückově ženě," chechtal se tajný rada Le Praide, "že se s ňou slézá ve vanderbótce…"
"Plavuň je nepostradatelná při zánětech jater," zadumal se magistr Vondroušek a nechal poslat do varderbótky další puget, tentokrát plnou stovku nachových růží.
"To tělo musím mít za každou cenu," dodal v duchu.
.
"Nechal jsem ti zapojit ty kompjůtry, jak´s chtěla," řekl uhlobaron Pück a noblesně políbil Mouřenku na klenbohrbí její šíje. Voněla po lesních mravencích, po velkých, lesních, černých mravencích s pikantní kyselostí.4
Netrpělivě jej odstrčila a hmátla po myši. Hekla bleskurychle dva, tři programy, vylepšila funkcionalitu skeneru a začala číst mezi řádky.
"Ani nevíš, co koboldů máš v revíru," špitla mimoděk, spíš k sobě než k uhlobaronovi, "ale Bůh se v šachtách neskrývá, odjakživa trpěl klaustrofobií…"
.
Asistent A3 přinesl kódovanou depeši a cvaknuv podpatky5, předal ji Pückovi.
"K čertu, musím dolů do dolů," rozlítil se uhlobaron a to ještě netušil, že depeše byla fingovaná. Jeho ženou, jak jinak.
.
"Ukládat si přístupová hesla do pravého horního šuplíku, to není zrovna rozumné," podotkla Mouřenka.
Její štíhlé, pružné prsty se zase rozjely po klávesnici jako letní vánek.
Četla mezi řádky a celou svou bytostí vstřebávala informace.
A hrůza jí vibrovala páteří.
Společnost Golden-space-device zastavila projekt X-to-X (Země) a programátoři včetně Boha byli přesunuti na Tau Centaury, zůstalo jen pár bezvýznamných kodérů, testerů, záplatovačů a trubadúrů6.
"Včil mudruj," povzdechla si po moravsky, "svět ještě není doprogramovaný a Bůh je v čudu. Mám ho následovat, jak se káže v bibli7, nebo se pokusit dotáhnout ten projekt do konce sama? Ale stojí mi ti lidé za to? Toť dilema."
.
Položila si unaveně hlavu na klávesnici a upadla do tíživého, trudomyslného polospánku.
A tak neslyšela poměrně hlasité vrznutí dveří8 a syknutí "Tiše, ty debile" a ani nezaregistrovala čtyřlístek zakuklenců, který se dveřmi protáhnul jako jeden muž.
Až dřevorubecká sekera námezdního zabijáka z Podkarpatí, která se jí zasekla s mlasknutím do týla, ji probrala.
"Drvoštěp? Ti by se přeci v sedmém levlu vyskytovat neměli," bleskla jí hlavou poslední myšlenka.
.
Sekali a rubali, sekali a rubali, profesionálně a bez emocí a bez lítosti.
Sekali a rubali, až třísky lítaly. Jantarová čelenka se rozlomila vedví pádem o podlahu, když sekera zasáhla ledví9. Fragmenty zkamenělé pryskyřice se zakutálely až pod otoman. Pod otoman, od nějž si uhlobaron Pück tolik, tolik sliboval.
.
Zbytky těla, stélky a žilky, sporofyty a výtrusnice sebranka lotrovská smetla a zabalila do plastového pytle.
"Ekologický tříděný odpad," zažertoval jejich náčelník, poměrně odpudivý týpek.
Vyplatil své soudruhy, hodil si objemný vak na rozsochatá ramena a temnými uličkami kvapil do apotéky lékárníka Vondrouška. Magistr si už bude vědět rady, jak se zbytky naložit.
"Že by do lihu?" Zauvažoval nahlas.
"Samozřejmě, jede v tom s Pückovou, jak už to na takovém malém městě bývá, to by mne zajímalo kolik mu dala a jestli mu dala…" Pokračoval v přemítání, "…a starej Vomáčka, ten farizej tomu požehnal, neboť černá ovce musí býti ze stáda vyvržena."
"Není nad městskou smetánku," odplivnul si padouch, pamětliv sociálních rozdílů.
.
Starou Pückovou hryzlo svědomí a hamižnost dohromady.
"Měla jsem použít spíš ty červotoče, bylo by to sice pomalejší, ale levnější a ekologické a beze svědků," lamentovala, "a ty jednosměrné letenky do Ameriky jsou nekřesťansky drahé…"
.
"Říkám vám, že byla poblouzněná, poblouzněná ďáblem. Měla brouky v hlavě," tvrdil Dru Machatému farář Vomáčka u demižónu mešního vína, žmoulaje tajně odpustky v dlani.
"Odjela prý do Ameriky, k mormonům, povídá se," utrousil psychiatr, "škoda, býval bych ji rád léčil, je to rozhodně zajímavý případ."
"To nové živočišné uhlí od pana magistra Vondrouška je při kocovině neocenitelné, vskutku neocenitelné," pochvaloval si tajný rada Le Praide.
.
Úlomek jantaru, an zapadnul pod otoman, se rytmicky rozklepal, převrátil se a s lupnutím puknul jak na podzim kokoška pastuší tobolka. Fosilní brouk setřásl ze zadečku zbytky pryskyřice, makadly opatrně prošmátral okolí a rozvážně klikatou chůzí vydal se na průzkum. Šňůra, jak je všeobecně známo, vždycky někam vede, elektrický kabel ho přivedl až ku skeneru. Lesklá skleněná plocha ho neodbytně lákala svou vyzývavou hladkostí. Jen tak se trochu sklouznout. Zaváhal jenom na chvilku, vstoupil a skener ho s vrněním pohltil. Medově žlutý amber bug, nastoupil pouť sítí hrdě zvanou Internet, jak mu velely jeho pradávné instinkty. Putovat a žrát. To mu bylo dáno do vínku tím starým, laskavým, vousatým kmetem.
.
Text na fingované pohlednici od Mouřenky z Nového Jorku, ve kterém pisatelka prosí všechny P.T. dobré muže z revíru, aby ji odpustili, a sděluje, že už se nikdy nevrátí, neboť roll back není možný, protože nikdy nebyl pořádně naprogramován, už uhlobaron Pück četl ve slabém, mihotavě čadivém světle petrolejky.
.
Amber bug se prokousal k jádru a rozmnožil se.
Uhelný prach se zkoncentroval v ovzduší a zastínil slunce10. Síť trafostanic se navzájem vyzkratovala. Akcie svíček & luceren strmě vylétly vzhůru. Noc nastoupila na trůn a sůvy jí pochlebovaly. Tunel Blanka osídlili netopýři.
.
Koboldové, ti tichošlápci z nočních směn, vidí ve tmě secsakra dobře a jejich krompáče jsou hrozivě ostré.
Konec konců byla přeci jejich princeznou a modlou, která z minerálů povstala.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1 Jeho podřízení vyslovovali radovo jméno za jeho zády posměšně jako Lepra jde.
2 Bezvýznamní asistenti byli v té době označováni pouze písmenem a pořadovým číslem.
3 Blíže viz Clouds modeling for VR application.
4 Archegonia plavuní dokáží v jistých situacích vylučovat kyselinu citrónovou.
5 Jeho předkové byli pruští důstojníci (pozn. životopisce)
6 …a Karel Gott (zdroj: bulvární plátek Hr. Rom)
7 Zde je míněn manuál programovacího jazyka Java pro pokročilé.
8 Reklama na bezpečnostní dveře byla cenzurou vyňata.
9 Rým: "Sekerou vedví rozetnu ti ledví." použil básník Diembicki ve slavném eposu "Mordýři a Břichopásci".
10 Jen občas problesklo "boží oko" jako vodoznak podpisu autorova. (Džej Džej, tisková mluvčí Ochranné Unie Developerké /OUD/)
.
.
.


.
Hodnocení:


Sikar

Celkový dojem: 9/10
Jazyková úroveň: 8/10
Slohová úroveň: 9/10
Celkový počet bodů: 26/30

Jeden překlep, jedna gramatická chyba, jedna špatná interpunkce a následná velikost písmene u dialogu. To jsou všechny jazykové chyby, které jsem našel.

Oceňuji minimalismus, s jakým je to napsané. Ani slovo navíc a přesto víme vše. Ačkoliv bych pochyboval, že by to literární teoretici za new weird považovali, je to dostatečně podivné a novátorské, aby to alespoň z mého pohledu prošlo. Dále musím ocenit, že se jednalo o text humorný. Tváří se, že nemá hlavu a patu, ale on to oboje má, na patách stojí pevně a hlava očividně přemýšlí. Zkrátka a prostě, kladné hodnocení.



David P. Stefanovič


Celkový dojem: 8/10
Jazyková úroveň: 9/10
Slohová úroveň 8/10
Celkový počet bodů: 25/30


Podobné legrace se buď zamotají ve vlastním (ne)smyslu, nebo sice přinutí čtenáře ke spolupráci, ale vydají mu o to sladší ovoce. Prokletí betaverze si zábavně pohrává se samotnými základy new weird, něco by mohlo říkat jasněji, ale i tam, kde čtenář tápe, jej nad vodou drží zábavnost čteného. Ač by si šlo ještě mnoho hrát a šperkovat, tímhle směrem jo…


Jurinko


Celkový dojem: 7/10
Jazyková úroveň: 9/10
Slohová úroveň: 6/10
Celkom: 22/30


Jo-jo. Klasika. Forma vycibrená (až precibrená), obsah by tu konečne aj bol, ale stále je hlboko v poli porazených. Forma dominuje, autor sa stopercentne pri písaní výborne bavil, len škoda, že sa až príliš rád smeje na svojich vlastných vtipoch. Čitateľ je druhoradý, skutočným dôvodom tvorby zostáva fascinácia sebou samým a ironický úškľabok nad všetkým ostatným. Brať čitateľa (a vlastné dielo) aspoň trochu vážne a je to paráda, ktorá môže smelo konkurovať tomu najlepšiemu zo svetovej literatúry. Takto je to ale stále iba vedro potenciálu, ktorý autor naplno nevyužije iba preto, lebo sa mu nechce, radšej ho nastraží nad dvere a vykydne na hlavu prvého, kto nimi prejde. Na scifi.sk by som dal 7 bodov.


Cirrat


Celkový dojem: 9/10
Jazyková úroveň: 9/10
Slohová úroveň: 10/10
Celkem: 28/30


Jak to, že (pra)plavuň povstala z minerálů?
Děkuji za děj, spád, popisy, new i weird.
Trošku zamrzely místy ulítlé čárky a dvojité mezery, skvělé byly naopak poznámky pod čarou!


Lucie Procházková


Celkový dojem: 7/10
Jazyková úroveň: 9/10
Slohová úroveň: 7/10
Celkem: 23/30


Řádkování!!! Bylo to srozumitelné, čtivé a dějově zajímavé. Jazykově velmi dobré, možná bych se obešla bez těch přechodníků, ale za chybu je nepovažuji.


Tereza Temnářka Matoušková


Celkový dojem: 10
Jazyková úroveň: 10
Slohová úroveň: 10
Celkem: 30


Mám dojem, že jsem během prvních třech vět poznala autora. Nebo ho někdo sakra dobře napodobuje. Původně jsem chtěla hodit do škatulky celkový dojem "mimo všechny kategorie", ale pak jsem si uvědomila, jak mě toto setkání se starým známým jazykově a slohově vymazleným mindfuckem, po všech těch nedomrlých povídkách potěšilo. Až mi slzička ukápla.



Sussanah


Celkový dojem: 10/10
Jazyková úroveň: 10/10
Slohová úroveň: 10/10
Celkem: 30/30


Opět skvělé dílo. Jazykové hříčky, poznámky pod čarou, prostor pro vlastní představivost. Jsem šťastná za takové texty.
.
.
.
Plénootázky a plénoúkoly:
.
1) Vrátí se vousatý kmet, aby to tu doprogramoval?
2) Nakreslete vanderbótku.
3) Popište léčivé účinky plavuně. Jak by Mouřenka dopadla, byla-li by pravrbou?
.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. prosince 2014 v 18:24 | Reagovat

Jako vždy krásně potrefené. Z hlediska čtenářky nezaujaté, mnoha věcí zde vyjevených neznalé, k tomu řeknu, že je to povedená, ač dost dlouhá povídka, stojící za přečtení. :-)

2 quick quick | 4. prosince 2014 v 19:45 | Reagovat

Zdá se, že obláček je zachycen až po tvoření. Není tě tam totiž nikde vidět.

Čtení ke své velké lítosti zatím odkládám, perníčky mají přednost.

3 quick quick | 4. prosince 2014 v 19:48 | Reagovat

+ gratulace.

4 Miloš Miloš | Web | 4. prosince 2014 v 19:55 | Reagovat

Uhlobaron mně připomněl Cimrmanovo divadlo a uhlobarona, kterému jasnovidec sdělil, že se mu vyjevilo, že na jeho dole bude nápis Petr Bezruč. Uhlobaron nechtěl věřit, že by tomu pisálkovi jeho řemeslo tolik vynášelo, aby si mohl koupit jeho důl.

Tvé dílo však za Cimrmany ve slovních hříčkách vůbec nezaostává.

5 stuprum stuprum | Web | 5. prosince 2014 v 4:51 | Reagovat

Tak ta replika s růží mě dojala. :)

6 Jago Jago | Web | 5. prosince 2014 v 5:47 | Reagovat

Safra, kdybych nevěděl, že jsi to napsal už před časem, řekl bych, že ses inspiroval u nás v LJC: http://lojzojago.eu/obrazky/fotoalbum/2014-12-ruzne-iv/01-malbork-06.jpg
Řekl bych, že tě porodce Jurinko vyhmátl. Ovšem ten, kdo se aspoň trochu neotřel o IT, bude možná zmaten.
BTW: Proč ti porotci rajtují na překlepech a řádkování?

7 Jago Jago | Web | 5. prosince 2014 v 6:08 | Reagovat

Poučení: Data v cloudu, data v čoudu! :-)

8 Katka Hromádková Katka Hromádková | Web | 5. prosince 2014 v 9:53 | Reagovat

super blog :)

9 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 5. prosince 2014 v 14:04 | Reagovat

[6]: To by som chcel tiež rád vedieť. Najlepši "kat" je ten Jurinko. Už som mu venoval aj poviedku, ale zmeškal som odosielací dátum. (BTW sa nehovorí "porodce", ale "gynekológ"! :-D )

10 Ježurka Ježurka | Web | 5. prosince 2014 v 16:53 | Reagovat

Je vidět, že máš fantazie na rozdávání a zajímavý styl psaní, to se opravdu jen tak nevidí. Gratuluji k vítězství! :-D

11 Jago Jago | Web | 5. prosince 2014 v 19:08 | Reagovat

[9]:Ba ne, je to správně. Odborná porota napomáhá zrodu nových géniů. :-D

12 pavel pavel | Web | 5. prosince 2014 v 20:07 | Reagovat

Určitě si ji rád přečtu před spaním. :-)

13 Hanka Hanka | E-mail | Web | 5. prosince 2014 v 23:40 | Reagovat

Úplný koncert! Skvělé slovní a větné obraty, nekonečná fantazie, parádní styl, ... ;-)
Tohle dokážu číst. :-)

Obláček na závěr je božíííííí! :-D

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. prosince 2014 v 11:10 | Reagovat

Náročné na spolupráci čtenáře a typicky tlusťjochovské. Líbí se mi, že je v textu míň miniaturních "odbíhaček", drží to líp tvar, i když na můj vkus je tam toho na tříštění pozornosti ještě dost. Mezi luxusními kostičkami volně loženými v prostoru, tentokrát jasně prosvítá páteř, takže jsem se jako neplavec neutopil, ale rozkošnicky jsem si ve vodě zadováděl :-).

15 bev bev | Web | 8. prosince 2014 v 7:44 | Reagovat

Pěkná povíka, musím se usmívat i žasnout nad příjemnou podivností. Moc se mi líbí věta: ...Ježíš byl robot android, zrovinka jako Komenský... Trošku mi to připomíná povídku Ondřeje Neffa o velkém zvířecím sněmu na hoře Říp, (jestli si dobře pamatuju) a taky film Pátý element, ale opravdu jen maličko, jinak je to pro mne útvar dosud neviděný a příjemně osvěžující. Minulou povídkou jsem se neprokousala, ztratila jsem se v záplavě postav, ale tady jsem asi chytila rytmus a četlo se docela hezky. :-)

16 mengano mengano | E-mail | Web | 9. prosince 2014 v 9:41 | Reagovat

Při čtení tvých povídek vždy začnu pochybovat o své intelektuální zdatnosti. Což nelze připisovat na vrub autora, samozřejmě. Početla jsem si ovšem báječně.

Jurinkovi by slušela rudá kápě, sekerou mával nemilosrdně. Vážně jsi takový? Protce a maminka má prý vždy pravdu, ale já tomu nevěřím.

"Mouřenka" je krásné slovo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama