"Rozbil jsem mu hlavu šutrem a od té doby se tak nějak známe" (VENCA DG)

Pr91a

1. června 2015 v 20:01 | TlusŤjoch |  ProJEKty
.
Soutěž Triumvirátu: Detektiffka na téma "Přezůvky ss sebou, pulci nesnášejí bosé nohy" http://triumvirat.cz/2015/05/zimni-spanek-2014-2015-vysledky/
Poznámka: Tento spisek podporuje znovuzavedení přechodníků do jazyka českého.

Komisař Nobar a posvátní pulci.
.
Dáma by zajisté zařvala z plných plic. Anebo by omdlela.
Krupiér Krupička však při pohledu na zkroucené tělo továrníka Buffouixe jen zlehka zesinal (byv tragédiím přivyklý z místa výkonu své pozice) a horempádem řítil se ozlomkrk na četnickou stanici.
"Krupiér Krupička," vyrazil ze sebe udýchaně, "vražda, jdu nahlásit, vraždu..."
"Krupiér? My vás tu, Krupičko, vedeme jako pytláka okaře," pravil nedůvěřivě nadstrážmistr Koťáko, řečený Ivan Ksicht pro svou bezvousou, kulatou, moravsky červeňoučkou tvářičku.
"Sakra, netahejte sem teďka lesní pych, máte tu mrtvolu jak vyšitou, já jen konám svoji občanskou povinnost, člověče, někdo si podal toho žabaře Buffouixe," rozdurdil se krupiér.
"Tož cinknu mordpartě, maj tam nového šéfa, z Práglu ho převeleli, ale je místní," vytáčel rozvážně Koťátko ciferník služebního telefonu, "...průsery s ženskejma prej..."
"Tak kdepak nám leží ten nebožtík, ať to můžu odmeldovat."
.
Komisař N.N.Nobar elegantně provlékl svých stopětadevadesát centimetrů pod policejní páskou a sklonil se nad obětí.
"No, tě pic," ulevil si nevěřícně.
Mrtvý továrník Buffouix seděl na zemi, záda opřená o plot, za rozpažené ruce připoután k plaňkám sisalovým provazem, hlavu vytrčenou směrem Polárce. Až na pestrobarevnou bederní roušku byl úplně nahý. A kolem krku jako kravatu výstředníka měl utaženého šedozeleného hada se žlutozeleným břichem.
"Uštknut? Otázal se lakonicky Nobar Doktorky.
"Ne, můj komisaři, tohle je užovka podplamatá."
"Uškrcen?"
Obličej obou ozářil fotografický blesk.
"Zatraceně, vyveďte tu novinářskou krysu," zahudroval zlostně komisař, leč s křížkem po funuse, neboť reportér Tamchyně již sám prchal se svým úlovkem do redakce.
Z trávy se zvedl technik a podával Nobarovi ve dvou prstech bačkoru, promáčenou ranní rosou.
"Ach, papuče na míru od firmy Dolezal-Wien, s iniciálami F.B... hmmm...," mručel si komisař.
"Felix Buffouix," pokusil se podlézavě o francouzský přízvuk nadstrážmistr Koťátko.
"Zjistěte mi o něm všechno, Bonifáci, i o těch trepkách," otočil se Nobar k inspektoru Kuldovi.
"Už ho můžem vodvízt?" zazíval neholený pohřební zřízenec a loknul si z termosky mátového čaje. Ten je dobrý na žaludek.
Technici odřízli sisalová pouta a přikývli, že jo.
"Na prosekturu," zavelela Doktorka. "Více po pitvě, můj komisaři, ale zardoušen nebyl."
.
Nicméně palcové titulky bulváru (mimořádné vydání) si s tím hlavu nelámaly a vyřvávaly do světa novinu, že majitel továrny na žabí speciality byl uškrcen dvoumetrovým plazem poblíž svého chovného rybníku.
"Bomba," jásal Tamchyně.
"Ještě vyšťourejte nějaké pikantnosti z jeho života, byl to Francouz, ne? Vyzpovídejte vdovu, služebnictvo, řidiče, kuchařky..." velel mu šéfredaktor, který tušil sólokapra.
"Makám, makám, dokavaď máme náskok před konkurencí, šup, šup."
.
"Ještě dva velký rumy," halasně objednával Tamchyně v hostinci "U Konvoje" skrze hustou dýmovou clonu.
"Byli jsme tři mariňáci," pravila otrhaná troska ublíženým, bolestínským hláskem alkoholiků, "já," praštila se do hrudi, "čili Milivoj Morna, nebožtík Buffouix a ten pšonek Krtkowski, Piotr Krtkowski..."
"Doprovázeli jsme tenkrát výpravu francouzskejch vědátorů po Amazonce do nitra Brazílie, jako lodníci, ochranka a lovci dohromady, Krtkowski byl i dobrej píchnirožeň, teda kuchař, však ty recepty na tu žabí žoužel sou vod něj, rozumíme, ale ten to má už taky za sebou, dostali ho prej mačetou v Caracasu..." rozvazoval tuzemák jazyk Mornovi.
"Ale ta svině mne okradla," vybuchl náhle a praštil vztekle pěstí do stolu až se i solidní dubové dřevo prohnulo a zapraštělo. Tamchyně lusknutím prstů přivolal obsluhu, aby objednal další rundu.
"Nemám přinést rovnou celou flašku?" Tázal se pikolík.
"Anebo vám za pětikilo ten jeho příběh převyprávím, všichni ho tu známe od á do zet, stejně za chvíli vytuhne a umakartový čelo vám toho moc neřekne."
Morna kalným zrakem vyčítavě těkal z pikolíka na Tamchyněho, pak rychlým pohybem uchopil redaktorovu sklínku a zvrátiv její obsah na jeden zátah do hrdla, vyrazil ze sebe napůl trucovitě a napůl chlubně:
"Ale o žabí princezně-kněžce jsem nikdy ani nemuk, to by mi ani ta květovaná rouška nepomohla. Víte prd, víte prd, co se stalo, víte prd, co jsem učinil," zamumlal a potácivým krokem odvrávoral k toaletám, lhostejno mu ku kterým.
"Tak co bude s tím pětikilem, vašnosto? Mám tu frmol..."
Tamchyně mrknul na své zlaté hodinky a pak vytáhl s gestem španělského granda tisícikorunovou bankovku, řka:
"Tak spusťte, rychle a stručně, musím stihnout večerní vydání."
.
"Zjistili jsme, komu patří jedny otisky z tý užovky," zadýchaně hlásil technik komisaři Nobarovi, jedva tento nastoupil ráno šichtu.
"Jakási Jasmína Holovičová, trestána za krádeže kuřat a laboratorních myší..."
"Myší?" Podivil se komisař.
"Pracuje jako krotitelka hadů na volné noze."
"Víme kde?"
"Inspektor Kulda se po tom už pídí, sedí u netu a hryže tužku. A objednávka na ty papuče šla z Buffouixova kompu."
"Pitevní zpráva, můj komisaři," zahlaholil stříbrnými zvonky Doktorčin alt.
Norbert Nicander Nobar se otočil k příchozí a netrpělivě jí skoro vytrhnul list ruky.
Doktorce zajiskřilo rošťácky v malachitových zorničkách.
"Nu ano, otráven. Šípovým jedem. A četl jste už Rumraj? Tamchyně se nám rozepsal. Neprobereme to u kafíčka ?"
Nobar jí galantně nabídl rámě a zamířil s ní do policejní kantýny, překvapivě útulné.
.
" ...a jednou se Buffouixe opil s tím indiánským bojovníkem, zmizeli pak na dva dny hluboko v džungli, léčit si prý kocovinu a pak je měl. Ty pulce. V pětilitrové lahvi od znojemských okurek. Tu sebral Krtowskimu v kuchyni..." předčítala Doktorka z bulvárního plátku.
"Že by v tom mordu jeli Indiáni?" kroutil hlavou N.N.N.
"To roushodne," ozvalo se dvojhlasně špatnou češtinou.
Dva muži v černém přistoupili ke komisařově stolku.
"Spešl agent Keywall."
"Spešl agent Keyhall."
A legitimovali se.
Jako další dorazil inspektor Kulda.
"Mám adresu tý Holovičový. Je tady, ve městě, přímo na rynku, můj komisaři," hlásil a podával komisařovi pestrobarevný leták ještě teplý z tiskárny.
"Cirkus Krtkowski?" Zahřměl Nobar. "Běžte, Bonifáci, a předveďte mi je k výslechu na třetí hodinu, tu krotitelku i majitele toho cirkusu, pánové půjdou s vámi, vaše angličtina je lepší té mojí."
Vypakovav tak narušitele kofíbrejku, věnoval se opětně komisař lahodnému moku, sličné Doktorce, temným myšlenkách a bulvárnímu plátku. Byl to trochu flákač, chaotik a romantik.
"Zjistíte mi víc o tom jedu, Doktorko?"
"Jistě, můj komisaři. A vy?"
"Mrknu se ještě jednou na místo činu," zabručel Nobar. "A stavím se u bábinky, abych si vyčistil hlavu," dodal v duchu.
.
"Uvařila jsem ti gulášek z ryzců, Bertíku, jak ho máš rád, ráno jsem je nasbírala. Jsem ráda, že seš z tej Prahy zase doma."
Říkala mu Bertíku, Norbert jí připadalo příliš měšťácké, ba i to prostřední jméno Nicander po slavném starořeckém básníkovi z Colophonu neměla ráda, ale nic naplat, nebožka kmotra, dej jí pánbů věčnou slávu, na něm trvala.
"Včera z večera padaly na Okrouhlíku žáby z nebe, to pak rostou ostošest."
"Řekni mi, babi, něco o tom Buffouixovi, léta jsem tu nebyl." zažadonil s plnou pusou komisař mlaskavě.
"No, ty pozemky patřily Mornovi, zdědil je po svém otci, znal´s přece starýho statkáře Mornu? A když se ti dva vykutálenci vrátili z Ameriky, tak ještě odkoupili Vopičkůj rybník, jo, vod toho nabručenýho Vopičky, co´s mu chodil na ryngle, a začali pěstovat ty vobojživelníky, továrnu na žabí konzervy postavili, ale pak Morna začal chlastat jako duha, prý se něčeho bojí, ten Francouz ho právníma kličkama připravil o pozemky a prej i vo podíl na tej továrně, nu, a Mornovi zbyla jen ta kuča u lesa a voči pro pláč."
Komisař pečlivě vytřel talíř chleba, funivě se zvedl od stolu a zamumlav slova díků, rozloučil se s bábinkou pocelem na čelo.
"Prachy, no jistě, druhý nejčastější motiv vražd, je na čase podívat se na toho Mornu, i když ta rafinovanost mordu nevypadá na vypitej mozek," rotovalo mu hlavou, když úzkými lesními stezkami mířil k alkoholikově chatrči.
Kostelní zvony odbily poledne a sotva jejich zvuk odezněl, rozhostilo se hvozdem tíživé ticho.
A pak se ozvalo žabí zaskřehotání. Znělo nejen zlověstně, ale byla z něj cítiti i jakási melodie tklivá, pohřební.
Nobar, aniž by se zdržoval zaklepáním, rozrazil chatrné dveře Mornova slumu.
"Chyba, měl jsem ho vyslechnout už včera," vyčítal si komisař nad mrtvým tělem zpustlého notorika a jal se vyťukávat zásahovku.
.
"Stejný modus operandi, jenom ty papuče mají iniciály E.M."
"Emanuel Morna," zabručel nadstrážmistr Koťátko.
N.N.N. se podíval na hodinky.
"Vezmu si vaše auto, strážmistře, jedu k výslechu, pošlu vám sem Bonifáce, zatím to tu zajistěte."
.
"Amíci chtěj prověřit všechny latinskoamerické studenty," meldoval inspektor Kulda Nobarovi. "Zadržení čekaj na céčku a já razim na toho Mornu..."
.
"Budu si stěžovat," soptil Krtkowski poměrně slušnou češtinou. "Jsem majitelem počestného, chvalně známého cirkusu..."
"Kde jste byl včera mezi osmou a devátou ranní?" Uťal ho důrazně komisař, rozkládaje před něj sadu zvětšenin zavražděného Buffouixe.
Majitel cirkusu zmlknul.
"A vy," otočil se N.N.N. na krotitelku hadů, "poznáváte to?"
"Co?"
"Toho hada."
"Ježíšmária, to je přece můj Toník," zakvílela Holovičová. "Co se ho jen nahledala. A ztratil se mi i Bobík a Karlík, to je ten největší..."
"Proč jste přijel zrovna sem?" Houkl Nobar na Krtkowského v mistrné aplikaci Zippovy methody dvojvýslechu.
"Navštívit staré kamarády."
"Abyste je pomordoval? Buffouixe i Mornu? Šlohli vám žabí recepty, ne?"
"Jakže? I Morna?" vytřeštil oči Krtkowski. "Povězte, i on měl ty papuče vod Dolezal-Wien?"
Komisař přikývnul, Holovičová se pokřižovala a Krtkowski zbledl.
"Měkká noha, tak tomu říkají Indiáni, neodvratný osud."
"A hadů se též ztratilo tré..." zaúpěla melodrameticky Holovičová. Ta baba šla komisaři na nervy.
"Někdo po vás jde? Ostatně, Krtkowski, vy už údajně máte být mrtvý, ne? Co je pravda z toho co se o tom vašem triumvirátu píše v Rumraji?"
"Nemáte doutník?" Zažadonil majitel cirkusu.
"Nejlépe brazilský, ne?" Ušklíbl se ironicky N.N.N. "Spusťte, člověče, jste podezřelý z dvojnásobný vraždy!"
"Buffouix skutečně ukradl ty posvátný pulce a taky dvě rituální bederní roušky, jednu dal Mornovi, ale asi moc nefungujou. Ti Indiáni je dostali, na to dám krk. Určitě po nás jdou, zmizí-li posvátní pulci, je princezna kněžka obětována velkému hadovi."
"To vám mám věřit? Tak znovu, kde jste byl včera mezi osmou a devátou?"
"Na úřadu, vyřizovat povolení.."
"Kecy, včera byla středa, před desátou tam nikdo není!" Zarazil ho komisař drsně.
"A vy?" houknul na Holovičovou. Krotitelka hadů s sebou trhla jako by ji uštknul. Hlava jí poskočila. Bohatý drdol se uvolnil a z vlasů vypadla na stůl indiánská šipka.
"Služba!" Zařval N.N.N.
"Oba jsou předběžně zadržení. Tu šipku do laborky."
.
"Pátá," zakručelo Nobarovi v břiše. Vytočil doktorku a pozval ji na večeři, jak už to na okresních městech chodí. Protokol napíše zítra; nesnášel protokoly, jejich odstavce a formátování... Anebo to přehodí na Kuldu.
.
"Zkusím ty žabí stehýnka a pulce v aspiku s křenovou omáčkou, štimuje to s případem," zavřel komisař desky s jídelním lístkem a tázavě se otočil na Doktorku.
"Já zůstanu u jehněčího, můj komisaři, užovky tu nevedou."
"Budu se muset mrknout do té továrny, klíč k řešení je tam nebo v chovném rybníku."
"Gůglila jsem ty žáby, co z nich pochází ten jed, zajímavé, například jed pralesničky barvířské používají Tupinambové k přebarvování peří papoušků. Pokud se ranky po vytrhaných perech potřou silně zředěným jedem, naroste ptákovi oranžové nebo žluté peří namísto zeleného.
"Probůh, doufám, že se to nedozví místní komunita punkerů."
"Narazila jsem při tom na bájné rituály kmene Pu'a'ujubaj, kde šaman Beelzebufo z posvátného pulce stvoří princeznu kněžku."
"Stvoří?"
"No, ten článek je ve staré portugalštině, možná se tomu aktu dá říkat i jinak. Ale v podstatě má Krtkowski pravdu, když kněžka selže, je obětována hadu, úplně nahá, jen v bílých, hebkých mokasínech na znamení, že se svému osudu podvoluje. Naopak suknice šamanova hada odpuzuje. Kmen pak tře bídu s nouzí, dokud se nezrodí nová princezna. Copak, můj, komisaři, snad vám pulec nezaskočil?"
Brunátný N.N.N. jen beze slov vidličkou ukázal k vedlejšímu stolku, kde tiše jako pěna seděl redaktor Tamchyně s notebookem v klíně. A to ještě nevěděl, že iniciativní novinář intervjůoval ty Američany. A že mu říkali Nou bar.
.
Ráno tlačil komisaře žaludek.
"Ti pulci mi zjevně nesedli," brumlal si po vousy. Pak zavolal inspektoru Kuldovi:
"Jedu do Buffouixovy továrny, Bonifáci, vyslechněte znovu ty cirkusáky a sepište protokol."
"Provedu, můj komisaři. Mimochodem, amíci to tu už zabalili, zatkli jednu brazilskou studentku, prý Pu'a'ujubajku, teď jedou na letiště."
"Oni tu mohli zatýkat? Kdo jim, dal, sakra, povolení?" rozdurdil se N.N.N. a žáby v žaludku se zase ozvaly.
"Použili ministerskou výjimku. Vnitřní záležitosti. Beelzebufo byl spící US agent."
"Byl?"
"Byl, je mrtvej, prej ho má na svědomí ta Pu'a'ujubajka, poznali ji podle oranžovejch vlasů, či co. Parádní sousto pro Rumraj, Tamchyně by zasloužil rozčtvrtit."
"Klid, Bonifáci, nevěřím, že ty dva má na svědomí ona, možná začínám být pověrčivý, ale Pu'a'ujubajku, by ta posvátná rouška zastavila, jak říkám, zmáčkněte znovu ty cirkusáky, tiskové prohlášení připravím navečer."
"Doktorka mi s tím třeba pomůže," zasnil se v duchu a vyrazil k Buffouixově továrně.
.
"Ti vrátní, jsou snad všude stejní," pomyslel si Nobar při pohledu na nerudnou, neholenou postavu s promaštěnou čepicí se štítkem.
"Musím zavolat provozního, samotnýho vás tam nepustím," mrmlal portýr důležitě poté, co důkladně prozkoumal komisařův služební odznak.
"Kalpáč, inženýr Kalpáč" představil se menežer nového typu. "Pojďte, dál. Tady si vezměte helmu, ano, trvám na tom, bezpečnostní předpisy platí pro všechny, ano, já to teď tady všechno řídím, Žakelína, tedy paní továrníková, mne tím pověřila, nemůžeme si dovolit výpadek exportu," mlel jako kafemlejnek.
"Chci vidět Buffouixovu laboratoř."
"Tudy," udal Kalpáč směr a vyrazil přes provozní halu. Dělníci u pásu jeli jako fretky.
Vonělo to tu chmelovinou.
"Ano, dneska děláme žáby v pivním těstíčku, export do Bavorska," chlubil se provozní. "Už tam budeme, je to konci této chodby."
Těžké kovové dveře se odemykaly dvěma klíči, okna laboratoře hyzdily masivní mříže, někdo si tady vskutku potrpěl na bezpečnost.
"Neměl továrník Buffouix nějaké nepřátele?"
"O nikom nevím," odpověděl úkosem Kalpáč. "Otevřu okno, komisaři, jestli dovolíte."
Nobar přikývnul a rozhlídnul se po místnosti. Na čestném místě jako tenisová trofej skvěla se pětilitrová láhev od okurek.
"Základ Buffouixova chovu?"
"Kdeže, na maso se pěstují skokani a kuňky, pralesničky měl..." zasekl se inženýr uprostřed věty a vytřeštěně ukazoval do kouta. Ohromné akvárium bylo vypuštěné a zelo prázdnotou jak peněženka před výplatou. A na laboratorním kachlovém stole na improvizovaném roštu nad bunsenovým kahanem truchlivě visela spálená mrtvolka žluté žabky.
"Tak indiáni získávají šípový jed, co?" Zašklebil se N.N.N na rozklepaného Kalpáče.
"Kdo má ještě klíče od laboratoře?" Dorážel dál komisař, krouže kol něj jako žralok, jen kousnout.
"Žak..., paní továrníková, jinak nikdo, myslím," soukal ze sebe provozní, potě se.
Nobar, ač kolohnát, měl překvapivě rychlé pohyby. Koutkem oka zahlédl v okně stín a jeho instinkt mu zavelel:
"K zemi!"
V nádherném kotoulu plavmo strhl komisař s sebou ztupachovatělého inženýra. Šipka zabodla se do učebnice akvaristiky. Nobar vytrhl služební zbraň a připlížil se oknu. Zahlédl však už jen nejasnou postavu, která se dlouhým skokem vrhla do rybníka a zmizela v rákosí.
Komisař vyrazil ke dveřím a prudce je rozrazil. Hned za prahem klopýtl o dělníka v bílém plášti, kterého srážka připravila o špatně připnutou helmu, paruku i brýle.
"Sakra, Tamchyně, zase nasloucháte za dveřmi? No, alespoň nemusím mít večer to prohlášení, je jasný, že ten vrah stálé svobodně pobíhá naším městem, doufám, že to tak zveřejníte. A klidně si vyfoťte tu ugrilovanou žábu. Nu, pojďte, ale na nic nesahejte, já volám techniky. Ten střelec už je stejně v čoudu."
Redaktor rychle vytasil fotoaparát a šel na to. Lokty se festovně opřel o desku stolu, aby to neměl mázlé. Něco cvaklo a na světlo vyjel tajný šuplík. Nobar opět uplatnil své rychlé reflexy a než bys řekl švec, zmocnil se obsahu.
"Odevzdejte mi své klíče od laboratoře, pane inženýre, a dojděte pro paní továrníkovou, ať mi přinese ty svoje."
"Tajemství šuplíku." Poznamenal si Tamchyně a vyblejsknuv komisaře, spakoval se.
Akorát se mezi dveřmi minul s partou techniků, která si ho - jen tak pro radost - zdigitalizovala služebními mobily.
"Hlavně to akvárko, mládenci, a bacha na tu šipku," velel N.N.N.
Dorazil Kalpáč s milostivou paní továrníkovou.
"Jaquelina Buffouixová," představila se usměvavě s mazlivě šišlavým francouzským přízvukem.
"Pěkná tvářička," pomyslel si komisař. "Pro tu by byl člověk schopen udělat mnohé..."
Natáhl ruka a vdova mu do ní koketně vtiskla klíče od laboratoře.
"Neměl váš muž nepřátele?"
"Nikoliv, monsieur commissaire, byl to zlatá člověk."
Inženýr Kalpáč nervózně přeslapoval:
"Pane, komisaři, ona se nesmí rozčilovat, doktor jí to zakázal, měla by se vrátit na lůžko."
"No tak ji tam doprovoďte, ale počítejte s tím, že vás oba ještě vyslechnu," pravil mimoděk dvojsmyslně Nobar. V kapse mu zavibroval mobil. Esemeska od Doktorky, že má už pitevní protokol nebožtíka Morny a že by mu ji předala v kantýně.
"Za půl hoďky jsem tam," vyťukal a jeho duše se zatetelila slastným pocitem. Cestou zavolal inspektoru Kuldovi:
"Ty dva estrádní umělce můžete pustit, ale nasaďte na ně sledovačku."
.
Z profilu vypadala nadpozemsky krásně. Doktorka seděla na šálkem kafe s výrazem, který by cynik Kulda definoval jako "doblba". Nobarův příchod jí rozproudil krev.
"Dobré poledne, můj komisaři," přivítala ho a podala mu složky.
"Všecičko stejné jako u Buffouixe... A jak jste dopadl v té továrně?"
"Mohla jste mít další přírůstek do pitevny!" Vylíčil jí komisař události v laboratoři.
"Akorát nevím, komu z nás ta šipka byla určena, jestli Kalpáčovi nebo mně," uvažoval N.N.N a potěšila ho obava o svou osobu, kterou vyčetl z Doktorčiných očí. Aby to zlehčil, vytasil se komisař s narážkou na Tamchyněho:
"Myslel jsem si že v přestrojení pracují brakoví detektivové, nikoli seriózní novináři."
"A co bylo v tom šuplíku?" naklonila se k němu Doktorka. N.N.N. šáhnul do kapsy
a vytáhnul ápětkový sešit v brčálově zelených deskách.
"Laboratorní deník. Ještě jsem to nečetl."
Přisunula se k němu blíž lenivě pružným pohybem zvědavé kočky.
"Chemie, samá chemie, uf, kyselina deoxyribonukleová, polynukleotidové řetěze, fosfodiesterové vazeby...," sakroval nešťastně Nobar.
"Půjčte mi to, můj komisaři, udělám vám z toho výtah s objasňujícími poznámkami," nabídla se Doktorka.
"Tak to vás za to zvu dnes večer do vinárny na modrého portugala," ožil N.N.N.
"Dneska nemohu, mám trojhodinovku bojového umění."
Komisař zklamaně zaklapnul desky a podal sešit Doktorce.
"Netruchlete, můj komisaři, kupte sedmičku toho vína a přijďte na sedmou ke mně zítra na večeři, sehnala jsem prima recepty na skokany od Vietnamců v tržnici, ten portugal se k nim bude výborně hodit. Ale teď už musím fakt letět."
Zvedla se od stolu, poslala mu rozpustile vzdušný polibek a s grácií horské pumy vykráčela z kantýny. Osamnivší komisař si poručil ještě jednoho turka a jal se čárati inkoustovkou do svého notesu časové osy. Náhodný čtenář by v nich s trochou fantasie mohl vidět srdíčka. Koneckonců i tak se dá zakreslit motiv.
.
Na oběd si Nobar zaskočil s inspektorem Kuldou k Maškům na kančí guláš v akci.
"Zjistěte mi všechno o inženýrovi Kalpáčovi, jeví se mi podezřele, i když na druhou stranu ta šipka asi mířila na něj, zítra zmáčkneme i tu vdovu. Já ještě zajdu k rybníkům jestli tam po tom střelci přece jenom nezbyla nějaká stopa."
"Kecá," pomyslel si závistivě Kulda. "Určitě půjde k bábince na borůvkové lívance."
.
U rybníků nenašel Nobar zhola nic. Odebral se tedy, jak inspektor správně předvídal, k bábince. I ty lívance se servírovaly, byť s povidlím.
Po chutném zákusku rozvalil se ztěžka komisař na kanapi, víčka mu klesala a klesala, až Nobar skončil v náručí Morfeově. Zdálo se mu o Žabím bratrstvu od Wallaceho, o Doktorce, o skautech, o uzlech a o mistrovství světa v šipkách. Vzbudila ho až textová zpráva.
"On to dokázal, stvořil ji," psala Doktorka.
Nobar bleskem nažhavil telefon.
"Jak vypadá?" Ptal se nedočkavě.
"Bude jí kolem dvaceti. Kůže bledá, zelenkavá, chůze kolébavá, můj komisaři."
"Dal by se sestavit její psychologický profil? Dokázala by vraždit?" dorážel netrpělivě.
"Možná je trochou nafoukaná, jak už mladé žáby bývají, ale tahle mordovat, můj komisaři, ne, to by asi nedokázala. A navíc ti hadi, těch by se nedotkla ani dvoumetrovým bambusem... Jinak, v tom laboratorním deníku jsou i tajné záznamy, vypadá to jako vzorce, ale je to taková skautská šifra..."
"Aha, proto se mi zdálo o těch vyznavačích lilie."
"Cože, můj komisaři?"
"Nic, pokračujte."
"Píše se tam o lovecké dače na Okrouhlíku, kde ji učil češtině, dobrým mravům, stolování a odzeleňoval ji. A pár citací z Jiřího Stanislava Gutha Jarkovského..."
"Počkejte, Okrouhlík, to je tam, co padaly ty žáby z nebe," zarazil ji N.N.N. a ozubená kolečka případu do sebe začala zapadat. Nobarův mozek si vizualizoval vnitřnosti starých cibulí, která jeho děd hodinář s láskou čistil. Komisař zřetelně slyšel cvakot natahovaného péra a měl jasno.
"Díky, Doktorko, velmi jste mi pomohla," ukončil hovor a zkontrolovav zásobník ve své služební zbrani, vyrazil k Okrouhlíku. Aniž by zavolal posily. Byl prostě silný individualista. Už odmalička, jak by potvrdila jeho bábinka.
.
Nobar zvládl cestu na Okrouhlík za slabou čtvrthodinku. Vzduch opojně voněl jehličím a smolou. Roubená lovecká chata švýcarského stylu přisedala zadní stěnou k pískovcové skále. Rozkošné hnízdečko lásky. Komisař ji obkroužil tiše lehkým přikrčeným walkingem profesionálního houbaře. Skrze verandu přikradl se po špičkách až ke dveřím. Snažil se potlačit tlukot srdce. Jeho dlouhé prsty, které by mu kdejaký houslista záviděl, zručně ohmatávaly zámek. Jen jeden západ.
"To půjde," ujišťoval sám sebe a připravil si svůj oblíbený šperhák nula-nula-sedm.
"Jako Bond, James Bond," zašeptal si. Zámek cvaknul a N.N.N. vniknul vláčně dovnitř jako lasice do kurníku.
Žabí princezna ležela na žlutém otomanu a chrápala. Fakt chrápala, jako ten senilní policejní rada, blahé paměti, vždycky po obědě. Komisař přiskočil a nasadil spící krasavici želízka.
Dívka proloupla oči a hodila na Nobara nenávistný pohled. Ten mlčky obhlížel místnost pátravým zrakem zkušeného policejního ohaře. Pak hmátnul za almaru a vytáhl odtud vyřezávanou turistickou špacírku.
"No jistě, už od dob Mackie Messera skrývají hůlky mnohá tajemství, že? I jako foukačka se dají použít, není-liž pravda, dámo? Ale je docela těžká, blbě se míří, co? A kdepak máme šipky?"
Vzdorovitě vytrčila bradu a mlčela. Ticho, které vyplňovalo útulnou místnost, bylo náhle přerváno drsným varovným pokřikem sojky. Komisař se skokem přilepil k futrům. Jeho prsty obemkly pažbu služební zbraně, až klouby zbělaly. Dveře se pomalinku otvíraly a osoba v kápi se prosmýkla do místnosti.
"No vida," zahlaholil Nobar ulehčeně. "Kam čert nemůže, nastrčí investigativního novináře. Co tu, sakra, Tamchyně, chcete?"
"To je vrah?" Vydechl novinář, ukazuje prstem na spoutanou krásku.
"Tou špacírkovou foukačkou se trefuje mizerně," pravil Nobar mnohoznačně.
"Proč Holovičovou?" Vybafl pak nenadále na žabí kněžku.
"Ta baba mi chodit na nervy," odpověděla dívka.
"Ale bum enem do drdóla," dodala cynicky. Tamchyně ji hltal.
"Tak na nervy, jo? Kecy! Myslela jste si, že má prsty v Buffouixově vraždě."
"Zaklínačka hadů, tfuj!" odplivla si kněžka štítivě. Tachnyně ji hltal čím dál, tím víc.
"A co když to byla ta brazilská študentka? Copak tady asi pohledávala? Když sejmula šamana, tak proč ne Mornu s Buffouixem?" nadhodil N.N.N.
"Xaymé? Komisar, ty neznat Xaymé."
Nobar popošel ku krbu a usadil se do houpacího křesla. Tamchyně spokojil se se štokrletem. Oba vytáhli své notesy a pravili unisono:
"Tak povídejte!"
"Tamchyně, řekněte mi, proč vás vlastně odtud nevykopu? Jak jste se sem vůbec dostal?"
"Prozradil mi to indický sluha té vdovy, bývalý fakír," zazubil se novinář.
"O téhle chajdičce i o této krasavici. Mluvili jsme sanskrtem, byl potěšen ten snědý chlapík, ba i mne pohostil, kundalí anna, povídal, to je něco jako provázkový pokrm," dodal chlubně.
Nobar pozdvihl obočí. Další kolečko zapadlo. V komisařově mysli začal se líhnout plán jak z šestákových románů; Clifton, Tom Shark a tahle parta.
"Poslyšte, Tamchyně, mám pro vás návrh. Vy teď vyrazíte do redakce a zítra bude na titulní stránce Rumraje palcovými titulky, že komisař Norbert Nicander Nobar v sebeobraně zastřelil kněžku posvátných pulců, byv napaden foukačkou. A kolpoltéři nechť to vyřvávají před vilou továrníka Buffouixe a před cikusem Krtkowski. A tím sanskrtem se klidně pochlubte."
"Vy ji chcete...," polkl nasucho Tamchyně.
"Vy mne chcete...," vyjekla zadržená.
"Ne, vás si schovám u babičky v kamrlíku a vy mi povíte o té Xaymé," ušklíbnul se Nobar na kněžku.
"Nu, Tamchyně?
"Ale dostanu pak exkluzivně celý příběh? A mohu si vyfotit tu špacírku?"
"O.K.; a mimochodem, kde prodávají ve městě nejlepší víno?"
"Pulce my brát s sebou, však?" Pohodila hlavou kněžka směrem ku kanystru u lednice.
Komisař kývnul na souhlas, pak ještě rozesemeskoval svému týmu úkoly na zítřek a podivná trojice opustila daču.
.
Pokračování příště v článku http://tlustjoch.blog.cz/1506/pr91b
.
Komentáře laskavě zanechávejte tam.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. června 2015 v 20:24 | Reagovat

Parádně sepsané, zamotané a ta trefná jména umocňují nejen kriminalitu, ale zlehčují děj- jsou výstižná. :-)

2 Miloš Miloš | Web | 2. června 2015 v 8:39 | Reagovat

Bezvadné - humoristicky podaný bulvár :-D
Jen "přezůvky" - nerozumím, to jako "přezůffky"?

3 Janinka Janinka | E-mail | Web | 2. června 2015 v 21:11 | Reagovat

Skvělé! Neznám lepší kombinaci na večer, než mord a stopětadevadesáticentimetrový chlap. A ještě k tomu komisař!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama