"Rozbil jsem mu hlavu šutrem a od té doby se tak nějak známe" (VENCA DG)

Pr100

10. prosince 2018 v 18:18 | TlusŤjoch |  ProJEKty
.
Vyhlášení výsledků soutěže NW 2018 - http://new-weird.blog.cz/1812/vyhodnoceni-rocniku-2018
.
.
O BRKU V RUKÁCH HADA
.
Černý, jmenuji se Černý, ale říkají mi Kašel.
Našli mne jako nemluvně v povijanu u popelnice ve Výtoni, hnedle u řeky; v popelnicích tenkrát býval opravdu popel, hřálo to, takže jsem neumrzl.
Jméno Černý zanesl do matriky farář Eherlich, poloviční Němec, pojmenoval mne podle mé snědé pokožky; můžu být vlastně rád, že nejsem Schwarz nebo Haarzunge. Říkali, že jsem dítě Anežky z Trojické; že mne počala s tím Turkem, co měl magacín se zbožím koloniálním v ulici Na Hrobci, koloniál a kavárnu.
.
Anežka, pohodivši mne u těch popelnic, vyškrábala se poté na Vyšehrad a skočila z hradeb do Vltavy. Na rozdíl od Šemíka se prý ani nevynořila (takže se nedostala do znaku nějakého z přilehlých městysů). Turek se krátce poté zdekoval do Tramtárie a mne si do péče vzala stará, bezdětná vdova, jejíž jméno jsem už dávno zapomněl, říkejme jí třebas stará Drnholcová, většina vdov v Podskalí jmenuje se Drnholcová. Byla to baba princmetálová, ale mne měla ráda, starala se o mne jako o vlastního, avšak když mi bylo třináct, ušlapal ji splašený pivovarský valach, táhnoucí povoz se sudovou branickou dvanáctkou do hostince "U čtyř pltí". Krev a kvasinky stříkaly kolkolem. Ještě v rakvi voněla chmelem & sladem...
.
Živil jsem se pak všelijak, courával jsem se po Praze a šmejdil po půdách polorozpadlých baráků, tu a tam jsem něco štípnul a prodal to pak starému vetešníkovi Kectzlecztkimu. Původně to byl antikvář, vzdělaný muž, studoval v Oxfordu filosofii, krasopis a démonologii. Vrtošivý ten stařík naučil mne psát a číst v češtině, v latině i v jazyce řeckém a aramejském. Prý na to mám hlavu. Spřátelili jsme se a dlouho do noci jsme řešívali zapeklité otázky filosofické. Leč čas nezastavíš a krátce po mých osmnáctinách si tetka smrt přišla pro mého učitele.
.
Kectzlecztki, leže na posteli z ebenového dřeva (zastaveno kdysi jakýmsi Hotentotem obráceným na pravou víru zásluhou horlivého otce Eherlicha), dal si mne zavolat. Když jsem se sklonil k jeho tělu, sípavým hlasem vyzval všechny ostatní, aby nás nechali o samotě.
"Tvůj otec," začal umírající, sotva klaply dveře, "nebyl žádný turecký obchodník, alébrž ranhojič anjelů, Mustafá ben Zálábí ibn Záúpí..."
Asi mi měla spadnout čelist, ale mně to bylo v jádru putna.
.
"Běž k truhlici," pokynul mi učený antikvář, "a vezmi odtud to, co zabaleno jest v pytlovině; slíbil jsem tvému otci, že mu to tu pro tebe uschovám."
Vykonav, co mi řečeno bylo, vrátil jsem se zpět ku smrtelnému loži a vyslechl poslední moudrost filosofa Kectzlecztkiho:
.
"Co není v knížkách, to je v brkách."
.
Funus měl krásnej, jak tvrdily všechny místní svíčkové báby, mne ale hnětlo to, že jeho knihovnu si přivlastnil farář Eherlich a mnohé svazky nechal spálit, neb, jak se sám vyjádřil, smrděly kacířstvím. Svět osiřel, ponurý dušičkový podzim vpadl do podskalských ulic a samota na mne dopadla dusivě, předusivě. Syrové vlhko zdí baráčku přiléhající k Vyšehradské skále donutilo mne zahrabat se do duchen. Svítě si lojovicí, dokopal jsem se v teple postele otevřít dar svého nepoznaného otce.
.
Kniha. Těžká kniha s kovanými deskami, balená ve zvláštním koženém obalu.
Sundav jej opatrně, pokochal jsem se zdobenou vazbou knihy a posunuv se blíž ke světlu, obhlédl jsem přídeští. Nádherně vyvedená ex libris znázorňovala dvě okřídlené bytosti s palmovými listy v rukách. Opatrně jsem listoval dál, první dvě stránky byly hustě popsány ozdobným, mně však neznámým písmem. A od strany tři to byl pokaňkaný škrabopis. Zklamaně jsem uložil knihu na noční stolek a oddal se trudným myšlenkám. Něco mne však hřálo na prsou. Ten obal! Přejel jsem po něm dlaní, byl měkký a poddajný, jeho živočišné teplo vibrovalo mi v konečcích prstů. Nevábný odér plísně z mokvavé omítky mé světničky přehlušila pronikavá, těžká vůně podobná pižmu. Ani kadidla otce Eherlicha nebyla silnější. Zalapal jsem po dechu, cítě svíravý pocit v hrudním koši. Ten obal! Tísnil mne a dusil, až mne závrať jímala. Cítil jsem hutnou, elektrizující energii, kterak proudí skrze pokožku do mých žil jako dvojitá šroubovice DNA...
.
Jsem hadem, ale mám ruce, jsem hadem, ale mám nohy. Jsem pánem skulin a štěrbin.
Opouštím svoji postel a skrze prohnilou podlahu mizím v útrobách země. A rozumím již tomu písmu; je to Hospodinův úvod, Hospodin nikdy nic jiného nežli prology nepsal, natož aby se snížil k poznámkám pod čarou. Ve spise Genesis označen jsem jen & jen jako had čili naháš. Mám duši Lilith, duši daemona, ale cítím se jako krajta, krajta písmenková. Jen málokomu je dáno narodit se znovu. Halelujah, mám svou knihu osudu, svůj kismet, mám šanci znovu napsat hadův příběh, leč potřebuji k tomu brko z křídla anděla, neboť pouze jím se mohou dělat škrty, korekce, dodatky či apendixy. Ale pozorný Hospodin i nad tím bdí; Lucifer si příliš liboval v hororových prvcích a byl ztrestán, andělé, co brali úplatky od sudiček (weird sisters) a druidů, odesláni byli do kotelen jako zametači, retušéři, či škrabači pergamenův.

Pronikám skalními puklinami do srdce Vyšehradu, neboť zde, pod starým sídlem českých panovníků mají v hlubokém podzemí své pracovní sály cherubíni pro správní oblast rakousko-uherskou, Polsko, Pobaltí, Podolí a Podbabu. Nejlépe bude vyčíhat si Puncharijáše, říká se o něm, že často ujíždí na kvašené ambrosii. A šlo to jako po másle, Puncharijáš dlel zrovinka v kuchyňce, pololeže - polosedě pochrupoval rozvalen na štokrleti, křídla se mu courala po podlaze, škubnutí ani nepocítil a já třímal v ruce andělský brk. Brk, který se nemusí nikdy seřezávat. Důležité opravy pro lepší přehlednost by měly být provedeny červeně; ne, krví to být nemusí, to jsou jen fámy, které vypouští Lucifer, aby byl zajímavější. Odplíživ se k Puncharijášovu pulpitu, béřu odtud skleničku s rubínovým inkoustem a tiše si to štráduji pryč, všecek natěšen na práci korektorskou, mám v tom praxi, býval jsem beta čtenářem svitků od Mrtvého moře. Únikovou cestu mi však zahradila mohutná postava Vojajáše - anděla hlídače, správce zpovědních tajemství a strážce pečeti. Otřásl jsem se, neb pečeť ta dávala se na poslední stránku knihy osudu jako epilog. Rychle jsem se skryl za čechračkou peří a setrvav zde pár okamžiků s bušícím srdcem, rozhodl jsem se, že se zašiju ve VIP salónku pro archanděly.
.
Nejdříve se vypořádám s tou epizodou s jablkem ze stromu poznání, ostatně, stejně šlo o fíky; jablko může být červivé, datle nikoliv. Ach, poňoukat lidi - to je moje slabá stránka. Řekl jsem tenkrát Evě, že ovoce je dobré na štíhlou linii, na to ženské prostě slyší, no. Okoštovala ho a já upadl v nemilost. Škrtám inkriminovaný text a nahrazuji ho varováním s poukazem na pohádku o Sněhurce. Evě to sice nepomůže, malý krok pro lidstvo, ale velký pro mne. Nejvyššímu se tenkrát má propagace zdravé stravy hrubě nelíbila a vyčinil mi, velmi mi vyčinil. A já jsem mu z trucu vyjedl roh hojnosti. Jak já se tenkrát nacpal. Ještě teď mi doznívá v břichu ten slastný pocit. Leč trvalo to jen krátce, velice krátce.
.
"Stáhnu z tebe kůži, roztrhnu tě jako hada," řičel a co hůř, učinil tak. I po tolika letech zase cítím tu šílenou, řezavou bolest ve všech údech. Mé tělo zbavené pokožky roztočil nad hlavou jako anaboliky nacpaný kladivář a metnul jím do nekonečného vesmíru. Kůži si ponechal jako trofej, jesť náruživým sběratelem kuriozit, jak jest všeobecně známo. A hvězdopravci objevili nové, jedinečné souhvězdí rozdělené na dvě části, Serpens Caput na západě a Serpens Cauda na východě. Co by za to mnohé celebrity daly, zářiti na nebi po dlouhá staletí, já však trudomyslně chřadl v té třeskuté zimě a v nekonečném tichu.
.
Rychle jsem se snažil zahnat ty bolestivé vzpomínky a tak jsem nalistoval poslední stránku jako ten netrpělivý čtenář, který se chce v předstihu ujistit, že to dobře dopadne. Šklebila se tam na mne štemplem opatřená poznámka "Odesláno na odbor reinkarnace (dříve oddělení převtělení); přílohy:
I. Rodný list Johanna Černého /číslo spisové QZ18b/.
II. Kůže hadí /číslo inventární ArchQQY1131/
ručitel & přímluvce: Mustafá ben Zálábí ibn Záúpí, ranhojič anjelů".
.
Bezděky jsem hvízdl překvapením. Bohužel až příliš hlasitě. Vojajáš rozrazil dveře salonku a hnedle se po mně vrhnul, aniž by se zdržoval onou nejapnou frází: "Je tu někdo?" Pětkrát jsme si střihli obíhačku kolem konferenčního stolku. Pak se mi podařilo několika klamnými výpady a bleskurychlou zasekávačkou vpravo vyvést toho obrovitého serafína z rovnováhy tak, že si škobrtl o perutě. A já se hnal ven, tiskna na hrudi drahocennou knihu i brk, ovšem jediná možná cesta vedla přes písárnu, první podzemní open space na světě. Vyrušení písmáci hleděli na mě nerudně, ale zastavit se mne pokusil jen Taurícijus, anděl silný jako býk, co většinu svého bytí strávil splétáním osudů slévačů a horníků a kulturistů. Hodil mi stolku, a já zakolísav, vrazil jsem do regálů s listinami. Pergameny se rozlítly vzduchem tichounce jako netopýři za soumraku, rozvířený prach podráždil mou sliznici a já potřikráte zběsile kýchnul. Černý, jmenuji se Černý, ale říkají mi Kašel. Kapénky z mých úst a z mého nosu potřísnily i rozepsané knihy na pulpitech. Inu, někdy epidemie mohou vypuknout i z malichernějších příčin, nežli je podlý pokus o podražení nohou. Ale i tak mám pocit, že zase lítám ve velkém průšvihu, jsem prostě ve všech svých životech smolař. Nicméně prchám dál, cherubíni se zběsile snaží vysušit kontaminované listiny, žene se za mnou jen Vojajáš; plamenný meč naštěstí použít nemůže, neboť tyto zbraně jsou v těchto prostorách zakázané; o to ohnivější jsou však jeho litanie o bezbožnících a ten hněv mu dává sílu do křídel. Díky tréninku z mládí si udržuji těsný náskok a svištím si to ke skladu pergamenů, doufaje, že by tam mohl být vchod pro externí dodavatele. Kličkuji mezi regály, nervózně se rozhlížeje do stran, zda už konečně spatřím nějaký exit. Snad támhle, co to je? Páter noster, no jasně. Překlápím páku do polohy >>START<< a skáču do kabinky, která míří vzhůru.
.
"Néééé," zaječí Vojajáš, "cos to proved, ty ignorante, tohle není výtah, to je datumovka!"
.
Vrzání a skřípání páter nosteru brzy přehluší andělův povyk a já se nechávám unášet do vyššího levelu. Přijde mi jako věčnost, než se objeví další výstupní místo. Kvapně opouštím plošinu a rychle kvapím jakousi potemnělou chodbou a ticho mne následuje. Zdá se, že mi podařilo uniknout. Odfouknu úlevně kadeř z čela a lehkým volkingem si to šinu po schodišti ku světlu.
.
Nový můj život započal se v podivném proskleném vyšehradském šenku, kam mne zavedly ty schody. Kdo to kdy viděl - kovové sesle a ženy v kalhotách? Co že to říkal ten Vojajáš o té datumovce?
.
Hosté, jedva jsem svým příchodem přilákal jejich pozornost, civěli na mne s úžasem. A v jejich očích četl tak trochu závist, tak trochu nadšení.
.
"Dost hustej vobal na tý bichli," hlaholil pisklavě hubeňourek v křiklavě červenomodře kostkované košili, co četl noviny v koutku u oken. Mrknul jsem mu přes rameno na úvodní stránku; tučný titulek tu oznamoval, že konec jakési literární soutěže ve stylu new weird stanovuje se na 30. září 2018 - no to tě prsk.
.
Jmenuji se Černý, ale říkají mi Blackhipster. Zapadl jsem do zdejší komunity jako ten Raisův vlastenec. Z obalu jsem si nechal u místního taylora ušít vázanku, všichni ji obdivují, ale nikdo mi nevěří, když říkám, že je to šlajfka z mé vlastní kůže. Živím se jako investigativní reportér několika lokálních plátků, používám andělský brk a všichni jsou z toho u vytržení. Občas zajdu na hřbitov zavzpomínat na staré časy, podle dat na náhrobcích se zdá, že potenciální epidemii černého kašle andělé zvládli. Jen farář Eherlich skonal v ten den, kdy jsem se stal hipsterem. Při pohledu na jeho omšelý náhrobní kámen vyrojí se mi v hlavě jímavé vzpomínky na noční dišputáty s učeným vetešníkem Kectzlecztkim a já to musím jít spláchnout černým pivem do starého Podskalí, kde se zastavil čas. Jednou si ke mně v té zakouřené špeluňce přisedla postava v kutně, nesa si od výčepu natočené pivo. A já strnul. Neboť proti mně rýsovala se zlověstně figura Vojájášova. Obrovitý serafín mlčky odfoukl pěnu a mocně si zavdal. Bylo na něm něco divného, poměrně dlouho jsem nevěděl co, ale pak mi to secvaklo:
.
"Kde máš křídla?" zeptal jsem se staženým hrdlem.
.
Vojajáš si otřel ústa a překvapivě klidným, vyrovnaným hlasem pravil:
.
"Angel wings se změnily v angle brackets, víš, to jsou takové ty zobákovité závorky, co se používají v XML formátu. Křídla už andělé nepotřebují, brků netřeba. Jak jsi posunul tím páter nosterem, bylo všechno jinak. Hospodin jako menežer nového typu přešel na outsourcing; léta páně 2004 přechytralý anděl z Cukrové hory na jeho pokyn stvořil Facebook. Lidé si teď píší svou knihu osudu sami a my jsme zbyteční. Puncharijáš prodává vlastnoručně vařený andělský likér, Extrarijáš občas vykládá andělské karty na Karlově mostě."
Serafín zmlknul, znovu se zhluboka napil, zkoumavě se na mne podíval a trochu nejistě ze sebe vypravil:
.
"Hele, ty máš brk, jsi literárně činný, já mám několik starých knih a pečetidlo, mohli bychom vydávat ručně psané pohlednice osudu anebo román na pokračování, známť mnoho pikantních historek."
.
"Souhlasím," pravil jsem, "ale zkusíme nejdřív pilotní projekt, pošleme náš příběh do té NW soutěže a neuspějeme-li, tak spustíme ty pohlednice osudu. Anebo hekneme Ksichtknihu."
.
======================================= KONEC ===============================
.
.
Poznámka: V plánované přepracované verzi po vyjetí páter nosterem se hlavní hrdina přemění v hipsterku /zákon genderového vyrovnání/.
.
.
.
Hodnocení porotců:
.
Karel Sikar Doležal
.
Celkový dojem: 7/10
Jazyková úroveň: 8/10
Slohová úroveň: 8/10
Celkový počet bodů: 23/30
Bavil jsem se, ale působilo to trochu uspěchaně. Autor psát umí, má dobré (a hlavně vtipné, ač místy možná trochu prvoplánově) nápady, ale zpracování, ač svižné a čtivé, jako kdyby ještě něco chybělo. Trocha koření v podobě například více dialogů by neuškodila, místy se totiž jednalo víceméně jen o přepis událostí.
Dal bych trochu víc pozor na reálie. Chápu, že závěr se odehrává v současnosti, zatímco začátek je v minulosti, ale moc mi s tím neseděla například zmínka o dvojité šroubovici DNA, ne úplně se hodící do kontextu.
Zkrátka, nebylo to vůbec špatné, ale tuším z toho spěch autora. Mimochodem, vtípek s podobností páter nosteru a datumovky je paráda!
.
David P. Stefanovič
.
Celkový dojem: 6/10
Jazyková úroveň: 8/10
Slohová úroveň: 8/10
Celkový počet bodů: 22/30
Nebudu se ani pokoušet posoudit správnost všech těch přechodníků, doufám, že autor věděl, co dělá, nicméně musím podotknout, že takováto autorská nadutost a čechrání vlastního peří působí na čtenáře jako červený hadr a dosti sráží dojem z díla. Jinak nevím, proč by mělo jít o NW, ale do toho se stejně trefí málokdo. Alespoň to má nějaký děj a nápad.
.
Juraj "jurinko" Kaščák
.
Celkový dojem: 6/10
Jazyková úroveň: 8/10
Slohová úroveň: 10/10
Celkem: 24/30
Veď dobré, ale nejak ma to minulo.
Chce to byť také rozverné a vtipnučké (čo inak môžem), ale toto konkrétne sa mi zdá byť také akési skôr nevydarené, prvoplánové a trošku nasilu.
Jazykovo je všetko samozrejme zámer, ale mne všeobecne vadia tie moderné newspeaky v kombinácii s historickým výrazivom (resp. niektorými literárnymi žánrami). Musí to asi používať profík, aby to fungovalo, alebo čo. Tu to na mňa pôsobilo skôr rušivo, ale možno to bolo sčasti aj tým, že išlo zjave o IT autora, ktorý chcel vtipne používať korporátnu "mluvu". IT autorov je medzi pisateľmi SF/F hrozne veľa, ale máloktorý "ajťák" je aj naozaj vtipný (a toto dielo určite nie je výnimka, ktorá potvrdzuje pravidlo ;-) ).
Slohová úroveň bola vysoká, nič z toho nebola vlastne chyba, všetko bolo zámerné (snáď okrem toho, že to asi celé bolo písané na poslednú chvíľu, ako sa mi zdalo ;-) ).
Pozitívne bolo, že išlo o reprezentanta žánru.
Celkovo to bol skôr taký ľahký nadpriemer, ale nič naozaj oslnivé a fakt mi to nejako významne nesadlo do noty.

Na scifi.sk by som dal 6/10.
.
Cirrat
Celkový dojem: 6/10
Jazyková úroveň: 9/10
Slohová úroveň: 9/10
Celkem: 24/30
Proč? Proooč? Tak hezky jsem si početla - ale tohle není New Weird! (ahoj Pete, já jsem taky skoro všude)
New Weird má vyvolávat ve čtenáři takový ten hlodavý pocit neuspokojení, konec-nekonec, touhu hodit textem o zeď i z jiných příčin, než že se to nedá číst. Tohle má pointu. Úsměvnou, pohodlnou, pěknou pointu. A tak to není New Weird. Ale povídka je to moc pěkná…
.
Lucie Procházková
Celkový dojem: 9/10
Jazyková úroveň: 9/10
Slohová úroveň: 9/10
Celkem: 27/30
Povídka se mi líbila, jazykově byla výborná a opravdu jsem si ji užila. Jediná věc, kterou vytknu je odsazení prvních řádků odstavců. Je potřeba zvolit si jeden styl a ten dodržovat. V povídce jsem našla asi jednu chybějící čárku a jednu pomlčku tam, kde měl být spojovník. Výborná práce.
.
Kateřina Sussanah Jandlová
Celkový dojem: 9/10
Jazyková úroveň: 9/10
Slohová úroveň: 10/10
Celkem: 28/30
Vytkla bych jedině poslední slovo - ksichtkniha. Nehodilo se mi tam. Ale jinak to bylo moc pěkné počtení =) Nejsem si úplně jistá, jestli to byl new weird, nebo nebyl, ale v kontextu ostatních povídek je mi to asi jedno, protože jsem si čtení užila =)
Jo a nebyla by na skladě nějaká pohlednice osudu?
.
.
Plénootázky a plénoúkoly:
.
1) Jak si představujte pohlednici osudu?
2) Nakreslete Puncharijáše.
3) Čechrejte si peří. Je k tomu třeba používat přechodníky? (A/N).
.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jago Jago | Web | 10. prosince 2018 v 19:44 | Reagovat

Ač nevím, co je to ten ňů vejr, početl jsem si a bylo to pěkné počtení (i když jeden tvar přechodníku máš blbě a místo "jesť" má být "jestiť", když už porotu zajímaly i tyhle prkotiny).

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. prosince 2018 v 21:53 | Reagovat

Já nevím, co mají ti hodnotící lidé povídky či vyprávění, že jim tam chybí přímá řeč. Buď to má děj, napětí, pointu nebo nemá, ne?
Jdu si čechrat peří, psát podle svého. Kdo chce čte, kdo nechce nečte.
Jako "fantasy" se mi to docela líbilo i používání přechodníků, ačkoliv mi to připomíná  starobylý způsob psaní... :-)

3 Jago Jago | Web | 10. prosince 2018 v 22:05 | Reagovat

[2]: Jest to příběh parabiblický, takže jazyk Bible kralické jest zčásti na místě. :-)

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. prosince 2018 v 22:33 | Reagovat

[3]:Však to se mi právě líbí. :-D

5 Sikar Sikar | 11. prosince 2018 v 8:05 | Reagovat

1) Tu jsem ti včera odeslal
2) huf, můžu to zkusit.
3) A!

6 Jan Turon Jan Turon | Web | 11. prosince 2018 v 11:54 | Reagovat

Těžký život démon a v každé době... :-)

7 quick quick | 11. prosince 2018 v 13:36 | Reagovat

[1]: Místní druh vejra s nepravidelným výskytem.

1. Nečitelná.
2. Láhev Punch-e dodává současně i křídla.
3. Podle povětrnostních podmínek je dnes ideální den na čechrání peří.
Samozřejmě s A.

8 Janinka Janinka | E-mail | Web | 11. prosince 2018 v 16:12 | Reagovat

Prostě pecka!

[2]: Jsem téhož názoru :-)

9 D.n. D.n. | Web | 11. prosince 2018 v 18:11 | Reagovat

Poutavé!

1) Poslaná z vinárny U Sudu.
2) Již ho nakreslila má dvouletá vnučka.
3) Jedině na chodníku.

10 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 11. prosince 2018 v 20:48 | Reagovat

[5]:
Ad2) Zkus!

11 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 11. prosince 2018 v 21:00 | Reagovat

[1]:
Jo, máš pravdu -> přisedla postava v kutně, nesa ... má být nesouc. Díky.

12 stuprum stuprum | Web | 11. prosince 2018 v 23:19 | Reagovat

Eva a had, Unamuno a demónologie, to jde k sobě jak hrnec na prdel! :)

13 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 12. prosince 2018 v 12:01 | Reagovat

JSOUC CIZINCEM ma vyrušuje neznalosť jazyka. Termin "prvoplánový" je pre mňa záhadou. A termín "njú weid" je pre mňa "termit s preklepom".

2 nakreslímm po terapii
3 čehravši sa čechrám ako pyčný páv! :-(

14 Jago Jago | Web | 12. prosince 2018 v 17:00 | Reagovat

[13]: Slovenština má proti češtině tu výhodu, že pro všechny rody a obě čísla je tvar přechodníku stejný.
Prvoplánový - děj bez dalších vnořených dějů, tedy povrchní. ;-)

15 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 13. prosince 2018 v 6:53 | Reagovat

[14]: Aha! Jsouc also Slovákom môžem profitovať ako transvestit a pod., čiže byvši muž môžem zároveň stajúc sa ženou, či nerozumiac tomu som stávajúc sa blb, wie schon gehabt, oder!

Nakolko som ale sám neplánovaný a neplánujem, musím sa uspokojiť s prvoplánom! :-D

Jago, jsouc členem AK čili nic? Chcejüc stanúc sa navrhnutý, či netreba?

16 ClementPeerb ClementPeerb | E-mail | Web | 16. prosince 2018 v 20:30 | Reagovat

Porn photo of my ex here => https://vk.cc/8OGwS5

17 Miloš Miloš | Web | 17. prosince 2018 v 19:29 | Reagovat

Takových povídek je škoda pro blog. Asi bys měl zkusit posílat je do nějaké literární přílohy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama